Málokterá česká píseň se dokázala stát symbolem celé historické epochy. Modlitba pro Martu to dokázala během několika dnů. Marta Kubišová ji zazpívala v srpnu 1968 v době okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a její hlas se stal symbolem odporu. O necelé dva roky později už nesměla veřejně vystupovat. Zpěvačka, která patřila k největším hvězdám československé populární hudby, tak na dvě desetiletí zmizela z oficiální scény.
Marta Kubišová se narodila 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích. V roce 1952 se s rodiči a bratrem přestěhovala do Poděbrad, kde vystudovala gymnázium. Po maturitě pracovala v Poděbradských sklárnách a zároveň začala zpívat s místní taneční kapelou. V roce 1962 vyhrála konkurz do pardubického Stop divadla, o rok později přešla do plzeňské Alfy a v roce 1964 zamířila do pražského Rokoka. Právě tam se setkala s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Jejich pozdější trio Golden Kids patřilo k nejúspěšnějším československým hudebním formacím konce 60. let.
Kubišová se rychle zařadila mezi největší domácí pěvecké hvězdy. Zlatého slavíka získala v letech 1966, 1968 a 1969, zazářila také na Bratislavské lyře a s Golden Kids vystupovala mimo jiné v pařížské Olympii nebo na hudebním veletrhu MIDEM v Cannes. Mezi její nejznámější písně patří Loudá se půlměsíc, Nechte zvony znít, Lampa, Magdalena a samozřejmě Modlitba pro Martu.
Po okupaci v srpnu 1968 se z Modlitby pro Martu stal jeden z nejsilnějších symbolů odporu proti sovětské invazi. Kubišová se postupně dostávala do konfliktu s nastupující normalizací. V roce 1970 jí komunistický režim zakázal uměleckou činnost. Záminkou se stala zfalšovaná pornografická fotografie, kterou režim využil k diskreditaci zpěvačky. Kubišová se proti zákazu soudně bránila a soud vyhrála, k návratu na oficiální scénu jí to ale nepomohlo.
Následující roky byly úplně jiné než její hvězdná šedesátá léta. Kubišová se stala jednou z prvních signatářek Charty 77 a později také její mluvčí. Zpívala pouze soukromě a její nahrávky se šířily v samizdatu. Český rozhlas ji označuje za jednu z nejvýraznějších osobností českého protirežimního odporu.
Po listopadu 1989 se mohla vrátit na koncertní pódia. V devadesátých letech vystupovala také v pražském Divadle Ungelt, kde hrála v muzikálu Líp se loučí v neděli. Za svůj výkon získala v roce 2001 Cenu Thálie. Natočila další desky, připravila nové koncertní programy a v roce 2016 vydala album Soul, které podle Supraphonu zůstalo jejím posledním řadovým studiovým albem. V roce 2017 absolvovala rozlučkové turné Marta naposledy a poslední oficiální koncert odehrála 1. listopadu v Českých Budějovicích.
Marta Kubišová ale ze života veřejnosti úplně nezmizela. V roce 2022 byla uvedena do Síně slávy Českého rozhlasu, v roce 2024 pak do Síně slávy Českého slavíka. Prezident Petr Pavel jí v říjnu 2023 udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
A přestože oficiálně ukončila koncertní kariéru už před lety, její hlas se občas vrací i k novým posluchačům. V červenci 2026 například Supraphon oznámil, že Kubišová nazpívala společně s Igorem Orozovičem píseň Sisyfá, titulní skladbu jeho připravovaného alba.
Marta Kubišová tak zůstává mnohem víc než jen zpěvačkou slavných šedesátých let. Její kariéru přerušil režim, který ji chtěl umlčet. Nepodařilo se mu to. Modlitba pro Martu přežila normalizaci, sametovou revoluci i několik dalších generací – a její význam nezmizel ani dnes.