V české justici patřila k osobnostem, které si autoritu nevynucovaly funkcí, ale svými postoji. Eliška Wagnerová hájila nezávislost soudů, ústavní pořádek a práva jednotlivce i tehdy, když se její názory dostávaly do konfliktu s politickými představiteli. Za svou profesní dráhu prošla exilem, stanula v čele Nejvyššího soudu, působila jako místopředsedkyně Ústavního soudu a nakonec také jako senátorka. Dne 28. října 2026 jí prezident Petr Pavel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka za zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv.
Eliška Wagnerová se narodila 7. září 1948 v Kladně. Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy v roce 1974 pracovala jako podniková právnička a později jako advokátka. Komunistický režim jí však neposkytoval prostor pro svobodný profesní rozvoj. V roce 1982 proto odešla do emigrace. Ve Spolkové republice Německo působila mimo jiné jako novinářka a právní poradkyně v československé sekci Rádia Svobodná Evropa, následně žila několik let v Kanadě.
Do Československa se vrátila v roce 1993. Začínala jako asistentka předsedy Ústavního soudu Zdeňka Kesslera a brzy se zařadila mezi respektované odborníky na ústavní právo. V roce 1996 byla jmenována soudkyní Nejvyššího soudu a o dva roky později se stala jeho předsedkyní. Funkci zastávala do března 2002. Podílela se na modernizaci fungování soudu a prosazovala například zavedení asistentů soudců.
V březnu 2002 ji prezident Václav Havel jmenoval soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu. Ve funkci působila deset let a podílela se na rozhodnutích, která významně ovlivnila české ústavní právo. Zvláštní pozornost věnovala ochraně základních práv, sociální spravedlnosti a limitům státní moci. Ústavní soud po její smrti v lednu 2025 připomněl její citlivost vůči lidem, kteří se ocitli v postavení slabších, a její zásadní vliv na judikaturu soudu.
Po odchodu z justice vstoupila do politiky. V roce 2012 byla zvolena senátorkou za Brno-město jako nezávislá kandidátka s podporou Strany zelených. V Senátu vedla komisi pro Ústavu a parlamentní procedury a důsledně hájila parlamentní demokracii. Její šestiletý mandát skončil v roce 2018.
Eliška Wagnerová zemřela 18. ledna 2025 ve věku 76 let. Její odkaz připomněly Ústavní soud, Nejvyšší soud i řada právníků a veřejných osobností. V lednu 2026 Český rozhlas zveřejnil reprízu pořadu Příběhy 20. století, která přiblížila také méně známé kapitoly jejího života v emigraci.
Řád Tomáše Garrigua Masaryka, který jí prezident Petr Pavel udělil 28. října 2026 in memoriam, je uznáním jejího celoživotního úsilí o ochranu demokracie, právního státu a lidských práv.