Proč se nám v noci chce spát, proč se naše tělo řídí střídáním světla a tmy a jak se přizpůsobuje proměnám ročních období? Otázky, které se týkají každého z nás, zasvětila Helena Illnerová desítkám let vědeckého výzkumu. Významná česká fyzioložka a biochemička se stala zakladatelkou české chronobiologie a první ženou v čele Akademie věd České republiky. Dne 28. října 2026 jí prezident Petr Pavel propůjčil Řád Bílého lva občanské skupiny II. třídy za mimořádné zásluhy o českou vědu.
Helena Illnerová se narodila 28. prosince 1937 v Praze. V roce 1961 absolvovala chemii se specializací na biochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ve stejném roce nastoupila do Fyziologického ústavu Československé akademie věd, kde následně strávila prakticky celou svou vědeckou kariéru. V roce 1966 obhájila kandidátskou práci a o rok později získala titul doktorky přírodních věd. V roce 1990 završila další významnou etapu odborného vzdělávání obhajobou doktorského titulu DrSc.
Její výzkum se soustředil na biologické hodiny, které řídí přirozené rytmy organismů. Zkoumala zejména melatonin, hormon produkovaný v mozkové epifýze, jehož tvorba souvisí se střídáním světla a tmy. Se svým týmem objasňovala mechanismy, jimiž se vnitřní časový systém přizpůsobuje délce dne a změnám během roku. Akademie věd ČR připomíná, že Illnerová jako první na světě popsala závislost fungování biologických hodin v mozku savců na délce dne v jednotlivých ročních obdobích. Její práce přispěla k mezinárodnímu rozvoji chronobiologie, oboru zkoumajícího časové rytmy živých organismů.
Po sametové revoluci se začala výrazněji podílet také na organizaci české vědy. V roce 1993 byla zvolena místopředsedkyní Akademie věd a v březnu 2001 se stala její předsedkyní. Funkci vykonávala do roku 2005. Byla první ženou, která tuto instituci vedla, a prosazovala mimo jiné podporu mladých talentovaných vědců. Zároveň se snažila přibližovat vědecké poznatky veřejnosti a povzbuzovat zájem mladých lidí o výzkum.
Vedle vědecké práce se angažovala v Učené společnosti České republiky, kterou v letech 2008 až 2010 vedla. Působila také v odborných a vědeckých radách a podporovala spolupráci mezi českými a zahraničními výzkumníky.
Za své zásluhy obdržela řadu ocenění. V roce 2005 jí prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy II. stupně. V roce 2017 jí Akademie věd připomněla významné životní jubileum a její mimořádný přínos české vědě. V říjnu 2026 se dočkala dalšího státního uznání. Jak informovala ČTK, prezident Petr Pavel jí 28. října propůjčil Řád Bílého lva občanské skupiny II. třídy za zásluhy o stát v oblasti vědy.