Písničky, které zná několik generací posluchačů, často žijí vlastním životem. Jejich autoři přitom zůstávají ve stínu zpěváků, kteří je proslavili. Pavel Žák byl přesně takovým případem. Napsal texty k hitům Holky z naší školky, Duhová víla nebo Zrcadlo, spolupracoval s Hanou Zagorovou, Karlem Černochem i Hanou Hegerovou a jeho tvorba čítala více než 1300 písňových textů. V neděli 1. listopadu 2026 zemřel v Praze ve věku 85 let.
Pavel Žák se narodil 28. srpna 1941 v Rychnově nad Kněžnou. Hudební talent rozvíjel už od dětství a později vystudoval na Akademii múzických umění v Praze harmonii a skladbu. AMU absolvoval v roce 1963. Český hudební slovník uvádí, že po studiích začal komponovat a psát písňové texty, přičemž právě textařská práce postupně převážila. Ještě předtím působil jako učitel a metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže Julia Fučíka v Praze.
Jeho první výraznější spolupráce byla spojená s Jaroslavem Jakoubkem. Společně připravovali písně pro Karla Hálu, Hanu Hegerovou nebo Evu Olmerovou. Později Žák psal pro širokou škálu interpretů české populární hudby. Hana Zagorová zpívala jeho texty v písních Duhová víla, Maluj zase obrázky, Asi, asi nebo Hej, mistře basů. Pro Karla Černocha napsal mimo jiné Ona se brání a Zrcadlo, pro Marii Rottrovou Štěstí a pro Petru Černockou Náklaďák.
Největší popularitu mu přinesly Holky z naší školky, které nazpívali Stanislav Hložek a Petr Kotvald. Píseň se stala jedním z největších hitů československé populární hudby osmdesátých let. V rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku z 28. srpna 2021, kdy slavil osmdesátiny, Žák vzpomínal, že obrovský zájem o skladbu pro něj nebyl jen příjemnou zkušeností. Přiznal, že takovou slávu už by znovu zažít nechtěl a že mu vyhovovalo zůstávat spíše v pozadí.
Vedle textařské práce se věnoval také skládání, rozhlasové dramaturgii a režii. Byl dramaturgem a zvukovým režisérem na světové výstavě Expo 67 v Montrealu a podílel se na řadě pořadů Československého rozhlasu, mezi nimiž byly Houpačka, Koncert Mikrofóra nebo Junior 30. Pracoval také v Československé televizi, psal hudbu pro televizní filmy a inscenace a vydal básnické sbírky Žákajda a Kalamajky. Filmový přehled eviduje jeho písňové texty mimo jiné ve filmech Slunce, seno, jahody, Trhák, Bota jménem Melichar, Pupendo nebo Meky.
Zásadní kapitolou jeho života byla Píseň o mé zemi, kterou vytvořil s Karlem Černochem. Skladba získala v roce 1969 Zlatou Bratislavskou lyru a po srpnové okupaci roku 1968 byla vnímána jako protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Komunistický režim ji zakázal, Černoch měl zákaz vystupování a Žák podle vyjádření rodiny přišel o místo v Československém rozhlase.
V roce 2021 obdržel medaili Za zásluhy za přínos kultuře a umění. Supraphon tehdy k jeho osmdesátinám vydal šestidiskový výběr tvorby z let 1967 až 2014. Zprávu o jeho úmrtí 1. listopadu 2026 přinesly Česká televize, iROZHLAS i další česká média. Podle informací, které zveřejnila Česká televize, zemřel v Praze; úmrtí potvrdil jeho syn Přemysl Žák.