Ignát Herrmann. Otec Kondelík

Ignát Herrmann, český prozaik a novinář, přichází na svět 12. srpna roku 1854 v Horním Mlýně u Chotěboře v rodině zchudlého mlynáře.

Herrmannovo dětství a mládí není nijak snadné: po první třídě reálky odchází Herrmann do Prahy, kde se pak učí kupeckým příručím – kupcem se ale nikdy nestane, od roku 1873 začíná Ignát Herrmann pracovat u nakladatele Otty, v jehož nakladatelství později řídí humoristický časopis „Paleček“, kde pod různými pseudonymy zveřejňuje své první literární pokusy.

V roce 1882 Ignát Herrmann zakládá svůj vlastní humoristický časopis, který nazve „Švanda dudák“ (s výjimkou let 1915-1923 ho rediguje až do roku 1930), a v roce 1885 pak přichází do redakce „Národních listů“, kde začíná jako soudničkář.

Herrmannovo literární dílo je poměrné rozsáhlé, avšak zároveň je i kvalitativně značně nevyrovnané – nejlépe se Hermmannovi daří v žánrových obrázcích, v nichž zachycuje život typických postav pražského prostředí: mezi tyto prozaické práce patří např. „Pražské figurky“ (1884), „Z pražských zákoutí“ (1889), „Drobní lidé“ (1888), „Domácí štěstí“ (1893) atd.

Známé jsou dva pak především Herrmannovy romány – jeho první román „U snědeného krámu“ (1890), kde Ignát Herrmann líčí svá nelehká učednická léta (postava Martina Žemli je v podstatě Herrmann sám), vypráví o chudém pražském kupci, kterého tvrdé existenční podmínky a nepříliš šťastný sňatek doženou k sebevraždě.

Druhým známým Herrmannový románem je pak humoristický román „Otec Kondelík a ženich Vejvara“ (1898), a jeho pokračování z roku 1906 „Tchán Kondelík a zeť Vejvara“, kde Ignát Herrmann v postavě dobráckého maloměšťáka pana Kondelíka zobrazuje typ „malého českého člověka“ s jeho přízemními zájmy a úzkými obzory, o jejichž rozšíření nestojí – Kondelík se jako typ objevuje i v dalších Herrmannových prózách, jsou jím Herrmanovy pražské typy i jeho postavy drobných živnostníků a kupců.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Radek John: Novinář a exšéf strany Věci veřejné

Jak román „U snědeného krámu“, tak i „Otec Kondelík a ženich Vejvara“ jsou ve třicátých letech 20. století zfilmovány.

Ignát Herrmann umírá 8. července roku 1935 v Řevnicích u Prahy.