Rosa Luxemburgová, jedna z největších revolucionářek světové moderní historie, přichází na svět v roce 1870 v polském městečku Zamo jako nejmladší z pěti dětí židovského kupce.
Rosiino dětství není příliš šťastné – onemocní nemocí kyčlí a více než rok proleží v posteli a protože její léčbě není věnována příliš velká pozornost, až do smrti pak již bude viditelně kulhat.
Ale nemoc, jakkoli zatěžující a krutá, zároveň otevře ose jiné světy – svět knih, svět poezie.
V Rosiiích třech letech se rodina stěhuje do Varšavy, kde se její otec stává členem předních intelektuálních kruhů.
V roce 1881 zažije jedenáctiletá Rosa něco, co ji poznamená na celý – pogrom vůči varšavským Židům v ní zanechá již trvalý strach z velkého množství lidí.
V období dospívání je Rosa a její vnímání světa významně ovlivňováno vlasteneckým idealismem polského básníka a dramatika Adama Mickiewicze, posléze je ovlivněna i prvními polskými socialisty a jejich ilegální „proletářskou“ skupinou, jejíž členkou se stává v roce 1887.
V roce 1889 musí pak Rosa pro své revoluční názory a činnost z Varšavy uprchnout – odchází do Curychu, kde tou dobou žije již mnoho polských emigrantů a revolucionářů.
V Curychu se Rosa seznamuje s litevským revolucionářem Leem Jogichesem, s nímž pak, s občasnými přestávkami, žije dvacet let. Přitom studuje na univerzitě filozofii, ekonomii a práva, doktorát získává za disertaci o průmyslovém rozvoji Polska.
V roce 1892 zakládá Luxemburgová společně s Jogisechem Polskou socialistickou stranu a v roce 1894 její odnož, Sociálně-demokratickou stranu Polska.
V roce 1898 se Rosa Luxemburgová (důvodem je hlavně její snaha po získání německého občanství) provdává za německého anarchistu Gustava Lubeckse – v Berlíně pak začíná její práce na organizaci dělníků v Německé sociálně-demokratické straně (SPD).
V roce 1904 si Luxemburgová odpykává tři měsíce ve vězení – důvodem je to, že ve veřejném projevu urazí císaře Viléma II.
V roce následujícím, tedy v roce 1905, se Rosa Luxemburgová vrací na falešný pas do Polska, kde začíná organizovat dělnické nepokoje a povstání proti ruským vojskům – brzy je zatčena a uvězněna, zachrání ji až intervence Německé sociálně-demokratické strany, která uplatí ruské úředníky a vymůže Rosiino propuštění na kauci.
Zkušenost s opravdovou revolucí, s revolucí s Polsku, způsobí, že Luxemburgové začíná pomalu docházet trpělivost s věčným a prázdným teoretizováním a abstraktním debatováním německých socialistů – výsledkem je pak její pamflet „Masová stávka“, v němž vyzývá dělníky k radikálním akcím.
V roce 1907 je Luxemburgová jmenována učitelkou ekonomie na škole pro činitele SPD. I nadále však píše, v roce 1912 pak vychází její dodnes ceněná učebnice ekonomie, o dva roky později vychází její nejznámější dílo, nazvané „Hromadění kapitálu“.
První světovou válku prožívá Luxemburgová povětšinou ve vězení, kde se svými socialistickými spoluvězni, Karlem Liebknechtem a Clarou Zetkinovou, zakládá tzv. Spartakovu ligu, jejímž cílem je nastolení diktatury proletariátu – liga protestuje proti poválečné demokratické vládě v Německu a provádí sporadické teroristické akce.
Přitom je ale Luxemburgová zastánkyní ne násilného uchopení moci, nýbrž postupných a nenásilných politických změn – nezřídka kritizuje Lenina a Trockého, respektive jejich zrušení demokratických práv po bolševické revoluci v Rusku, říká: „Lenin je naprosto pomýlený, pokud jde o prostředky, jež používá – výnosy, diktátorská moc dozorčího v továrně…““
V posledních dnech roku 1918 pomáhá Rosa Luxemburgová na jedné ze schůzí Spartakovy ligy přeměnit Spartakovce v Německou komunistickou stranu. Hned v lednu roku 1919 je pak, společně s Liebknechtem, zatčena za účast v komunistickém povstání – z policie jsou oba dva ale ihned po zatčení odvedeni armádou a po bití a mučení jsou zastřeleni. Tělo Luxemburgové je pak hozeno do průplavu.