Amedeo Modigliani, italský malíř a sochař židovského původu, tvůrce osobitého expresívního stylu, založeného na čisté kresbě, přichází na svět 12. července roku 1884 v italském Livornu.
Již od raného mládí má Amedeo, který ze zdravotních důvodů nemůže navštěvovat pravidelně školu, malířské sklony – jeho matka, vdova po bankéři, tyto Amadeovy sklony podporuje, Amadeovy i díky její podpoře navštěvuje Florencii, Řím, Neapol a Capri: ve Florencii se pak nadchne pro staré italské mistry.
Od roku 1902 Modigliani studuje na akademii ve Florencii a poté v Benátkách, v roce 1906 pak jako dvaadvacetiletý přichází (již nemocný tuberkulózou) do Paříže, kde vede bohémský život plný opíjení se a užívání narkotik.
V Paříži na Modiglianiho působí díla H. Toulose-Lautreca, P. Picassa a H. Rousseaua, v roce 1908 pak Modigliani v Paříži poprvé vystavuje, a to na Podzimním salónu obrazy ovlivněné P. Cézannem.
Od roku 1909 žije Modigliani na pařížském Montparnasse. Ve stejném roce se seznamuje s C. Brancusim, pod jehož vlivem se začíná kromě malby věnovat i sochařství – mezi jeho přátele začínají v této době patřit J. Cocteau, M. Jacob, M. Kisling, A. Deraine aj.
V roce 1914 se začíná Modigliani na popud své anglické přítelkyně B. Hastingsové intenzívně zajímat o rané italské umění a přibližně ve stejné době ho M. Kisling seznamuje s polským básníkem L. Zborowskim, který se pak stará o prodej Modiglianiho obrazů a zajišťuje tak malíři alespoň minimální existenci.
V roce 1918 má Amedeo Modigliani svoji první samostatnou pařížskou výstavu v galerii Berthy Weillové – výstava má poměrně velký ohlas, především díky zásahu policie, která přikáže odstranit z výlohy galerie obrazy aktů.
Modigliani stojí jako malíř stranou všech avantgardních směrů své doby – nepodléhá fauvismu ani kubismu, vytváří svůj vlastní osobitý projev, založený na kresbě, umocněné sugestivním koloritem. Amedeo Modigliani odmítne podepsat manifest futurismu – nedovolí mu to jeho zaujetí pro staré italské mistry renesančního malířství.
Většinu Modiglianových obrazů tvoří portréty a akty, Modigliani maluje podobizny prostých neznámých lidí, služek, dělníků, prostitutek, lidí ze dna pařížské společnosti. Též tvoří podobizny svých uměleckých přátel – např. Picassa, Kislinga, Cocteaua atd.
Akty se Modigliani zabývá především v letech 1917-18 v době největšího rozmachu svých tvůrčích sil, v této době vytváří svůj slavný cyklus šestnácti podobizen své snoubenky Jeanne Hébuternové, jejíž typ, tj. dlouhý krk, oválný obličej, hlava skloněná na stranu a drobné ruce, se shoduje s ideálem ženské krásy, který Modigliani ve svých obrazech hledá po celý svůj umělecký život.
Z malířského díla Amedea Modiglianiho lze jmenovat např. obrazy „Manželé“ (1915), „Sedící akt“ (1917), „Podobizna Leopolda Zborowského“ (1918) či již zmíněný cyklus 16 podobizen Jeanne Hébuternové.
Modiglianiho již zmíněná umělecká osobitost má své důsledky – oproti svým avantgardním současníkům, kteří ještě za života dosahují mnohých uznání a žijí poměrně dobře materiálně zabezpečeni, zůstává Amedeo Modigliani po celý svůj krátký život na společenském dně.
Amedeo Modigliani umírá krátce před svojí svatbou s Jeanne Hébuternovou, s níž má dceru, 25. ledna roku 1920. V den jeho pohřbu pak Jeanne spáchá sebevraždu.