Virginia Woolfová, anglická spisovatelka, přichází na svět 25. ledna roku 1882 v Londýně jako třetí ze čtyř dětí, dvou chlapců a dvou dívek, v rodině známého viktoriánského kritika, životopisce a vzdělance Leslieho Stephena, její matkou je Julia Stephenová, vyhlášená krasavice a hostitelka vybraného literárního kroužku, jenž se u Stephenových schází.
Středobodem Virginiina dětství a vzdělávání je otcova obrovská knihovna, intelektuální průprava, kterou od svého otce dostává, má na ni obrovský vliv – každodenní vyučovací hodiny, během nichž ji otec učí, jak má citlivě vnímat a ocenit psaný text, jsou základem jejího pozdějšího literárního směřování.
Jako dítě Woolfová navštěvuje každý rok na dva měsíce St. Ives v Cornwallu – okolní kraj Virginia Woolfová miluje, později napíše, že „nejen proto, že občerstvoval duše a podněcoval obrazotvornost, ale také proto, že v tomto prostředí vzkvétal všední rodinný život.“
Ve Virginiích třinácti letech přichází první událost, která již navždy ovlivní její život – její matka, Julia Stephenová, umírá a hluboký zármutek otce přivodí Virginii první z několika nervových zhroucení, jež ji v životě postihnou.
Bez jemné ruky své ženy vede Leslie domácnost jako strnulý a nesmiřitelný viktoriánský patriarcha, Woolfová později vzpomíná, že život s ním byl “ …jako kdyby byl člověk zavřený v kleci s divokým zvířetem“.
V roce 1904 Leslie Stephen umírá a Woolfová se podruhé nervově hroutí, poprvé se přitom pokusí o sebevraždu.
Po zotavení se Virginie Woolfová stěhuje i se svými sourozenci do vlastního domu v bohémské Bloomsbury – žijí zde ve výstředním kruhu talentovaných umělců, kritiků a spisovatelů, známých později pod jménem Bloomsbury Group.
V roce 1912 se Virginia Woolfová vdává za kritika a autora statí o ekonomice Leonarda Woolfa a hned příštího roku dokončuje svůj první román „Plavba“ (vychází roku 1915), na němž pracuje celých šest let.
V roce 1917 kupují Woolfovi ruční tiskařský stroj a zakládají nakladatelství Hogarth Press, jež pak vydá nejen některé knihy Woolfové, ale i jiná významná modernistická díla, včetně básní T. S. Eliota (viz Eliot, Thomas Stearns).
V roce 1919 vychází druhý román Woolfové, nazvaný „Noc a den“, jenž je svým pojetím, stejně jako román „Plavba“ ještě románem tradičním.
Milostný románek s Vitou Sackville-Westovou pak v roce 1929 inspiruje Woolfovou k napsání k napsání knihy „Orlando“ – jedná se o parodickou biografii, která sleduje jedinou postavu od alžbětinské doby až do současnosti, přičemž tato postava mění pohlaví, aby se do té, které doby lépe hodila.
Ve dvacátých a třicátých letech Virginia Woolfová píše též několik svazků kritických statí – v knize „Vlastní pokoj“ (1929), kterou poprvé představí při přednášce na univerzitě v Oxfordu a v knize „Tři guineje“ (1938) se soustřeďuje především na problematiku feminismu a na problémy, s nimiž se setkávají ženy-spisovatelky. “ …Psaní ženy je vždycky ženské, nemůže jinak než být ženské, a přinejlepším je velmi ženské…“, píše. Dlouho opomíjený a potlačovaný ženský přístup k psaní pak podle slavné formulace Woolfové vyžaduje „pět set liber ročně a vlastní pokoj“.
V roce 1941 přichází další, neobyčejně silná, duševní krize, Virginia Woolfová podléhá hluboké depresi, kterou v ní vyvolává počátek druhé světové války a předtucha dalšího nervového zhroucení – 28. března pak volí dobrovolný odchod ze světa, spáchá sebevraždu utopením.