Villiers de l´Isle-Adam (celým jménem Jean-Marie Mathias Philippe Auguste, hrabě de Villiers de l´Isle-Adam), francouzský prozaik a dramatik, předchůdce francouzského symbolismu, přichází na svět 7. listopadu roku 1838 ve francouzském Saint-Brieuc ve staré šlechtické rodině, jejíž rodokmen sahá až do 11. století a jež je za francouzské revoluce v roce 1792 zcela zruinována.
Mládí prožije Jean-Marie na různých místech Bretaně, od roku 1856 pak často pobývá v Paříži, kde navazuje svá první literární přátelství – v roce 1859 se pak setkává Villiers de lĄIsle-Adam s Ch. Baudelairem, jehož se pak stává celoživotním obdivovatelem, pevná přátelství ho pojí mimo jiné se S. Mallarméem a P. Verlainem.
Již v mládí se Villiers stává též obdivovatelem skladatele R. Wagnera, s nímž se i několikrát setká (poprvé v roce 1869).
Villiersův život je, taktéž již od mládí, ovlivněn dílem filosofa G.W. F. Hegela – ve Francii se stává jedním z prvním znalců tohoto velikána německé osvícenské filozofie.
V díle Villierse de l´Isle-Adama lze zřetelně rozlišit dvě období – první z nich, trvající přibližně do roku 1866, se nese ve znamení katolicismu, mystiky ( několikrát pobývá v klášteře v Solesmes) a zájmu o okultní vědy: Villiersův debut, básnická sbírka „První básně“ (Premiéres poésies, 1859) ale nemá úspěch, zcela zapadne.
Neúspěchem pak končí i vydání Villiersova románového debutu, nazvaného „Isis“ (Ísis, 1862) – tento román má být přitom první částí sedmidílného cyklu, jehož hrdinové usilují o získání absolutních vědomostí, které by jim umožnily poznat svět i sebe sama.
Konečně pak neúspěchem končí i Villiersovy dva pokusy o tvorbu dramatickou – hry „Elen“ (1865) a „Morgana“ (Morgane, 1866) nejsou za Villiersova života hrány.
Po těchto neúspěších se Villiersova tvorba začíná měnit – Villiers se svým dílem začíná přimykat reálnému životu, zároveň se ale svým stylem, vyznačujícím se bohatou fantazií a pečlivou prací s vyjadřovacími prostředky, stává uctívaným autorem mladých francouzských básníků a přímým přechůdcem francouzského symbolismu.
V tomto období pak vzniká Villiersovo vrcholné, „symbolické“ celoživotní dílo, hra „Axel“ (1872-75), hra jež je filosofickou úvahou o smyslu lidské existence a o vítězné absolutní čisté lásce.
Kromě dramatické tvorby se Villiers ve svém druhém tvůrčím období věnuje i tvorbě prozaické – zde vytváří svého antihrdinu, měšťáka Tribulata Bonhometa (povídková kniha „Tribulat Bonhomet“ z roku 1887), jehož omezenost a konformismus jsou cílem Villiersova kritického výsměchu.
Největší úspěch má ale Villiers s knihou povídek, nazvanou „Kruté povídky“ (Contes cruels, 1883) – v této knize Villiersovi krutost jeho hrdinů slouží k odsouzení lidské hlouposti, prázdných slov a frází a pseudovědeckého tlachání.
Přes svůj zásadní vliv na francouzskou literaturu konce 19. století dožívá pak Villiers de l´Isle-Adam svůj život v hluboké chudobě (když onemocní rakovinou, musí Mallarmé dokonce uspořádat veřejnou sbírku, aby Villiers mohl dožít důstojně) – 18. srpna roku 1889 pak Villiers de l´Isle-Adam v Paříži umírá.