Ante Pavelić, chorvatský fašistický politik a vůdčí postava chorvatského pronacistického ustašovského režimu v letech 1941-45, nacionalista, nesoucí hlavní díl viny za vyvražďování Židů a Srbů za druhé světové války v Chorvatsku, přichází na svět 14. července roku 1889 v Hercegovině ve městě Bradina.
V mládí studuje Pavelić práva a poté působí jako advokát v Záhřebu – zároveň aktivně podporuje snahy o osvobození Chorvatska zpod područí habsburské Rakousko-Uherské monarchie.
Po skončení první světové války a rozpadu habsburské monarchie, kdy Chorvatsko nezíská samostatnost, ale stává se součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie), se Pavelić v roce 1919 zapojuje do akcí chorvatských nacionalistů, snažících se o vznik samostatného chorvatského státu a stává se tajemníkem chorvatské nacionalistické Strany práva, kterou pak v letech 1927-29 zastupuje jako poslanec v bělehradském parlamentu (skupštině).
Po nastolení osobní diktatury krále Alexandra I. Karadjordeviće v jugoslávských zemích v roce 1929 emigruje Ante Pavelić do Bulharska, odkud pak odchází a postupně působí v Maďarsku, Německu a Itálii.
V exilu pak Ante Pavelić zakládá fašistickou a teroristickou organizaci Ustaša, která s podporou evropských fašistických režimů bojuje za rozbití Jugoslávie a která se mimo jiné podílí na úspěšném atentátu na krále Alexandra I. v Marseille v roce 1934.
Do vlasti se Ante Pavelić vrací v roce 1941 poté, co vojska německého wehrmachtu vtrhávají na Balkán – Chorvatsko se formálně osamostatňuje, vzniká Nezávislý stát Chorvatsko (v podstatě jde o loutkový stát v područí hitlerovského (viz Hitler, Adolf) Německa a Mussoliniho (viz Benito Mussolini) Itálie, stát bez Dalmácie a Istrie, okupovaných Itálií, ale zato stát, okupující celou Bosnu a Hercegovinu) a Pavelić je prohlášen jeho vůdcem (poglavnikem).
Pod vedením Ante Paveliće je v letech 1941-45 v nově vzniklém chorvatském národním státě prováděna systematická genocida Židů, Srbů a romského obyvatelstva, stejně tak Pavelićův režim tvrdě zakročuje proti antifašistům a partyzánům.
V květnu roku 1945, s koncem druhé světové války a s koncem Nezávislého státu Chorvatsko, prchá Ante Pavelić přes Itálii do Argentiny, kde vytváří exilovou chorvatskou vládu. Z Argentiny je pak Pavelić donucen po pádu režimu prezidenta J. Peróna odejít (mezitím je v Jugoslávii odsouzen za válečné zločiny v nepřítomnosti k trestu smrti), zbytek života pak prožije ve Španělsku pod ochranou režimu F. Franca (viz Franco y Bahamonde, Francisco).
28. prosince roku 1959 Ante Pavelić, jehož ustašovci ještě v sedmdesátých letech 20. století podnikají teroristické útoky proti jugoslávským objektům po celém světě, umírá.