Jaroslav Šabata. V padesátých letech nadšený komunista, deset let přednášel na katedře marxismu-leninismu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Za pražského jara 1968 stejně nadšený zastánce obrodného procesu ve straně a společnosti. Pak jedna z prvních obětí husákovského režimu. Mluvčí Charty 77. Politický vězeň. Po roce 1989 poslanec a ministr vlády. Na jeden život toho není málo. 14. června, krátce po půlnoci, Jaroslav Šabata po dlouhé těžké nemoci zemřel.
Jaroslav Šabata? Komunista, disident, politik
Jaroslav Šabata se narodil 2. listopadu roku 1927 v Dolenicích. Po druhé světové válce se přiklonil, stejně jako mnoho dalších, k vábivé vidině společnosti, kde všechno bude všech a žádné války už nebudou jednou provždy existovat, k myšlenkám marxismu a vstoupil do Komunistické strany Československa. V letech 1953-1964 přednášel na katedře marxismu-leninismu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V letech 1964-1968 pak na stejné univerzitě působil na postu vedoucího katedry psychologie filozofické fakulty.
V roce 1968 se Jaroslav Šabata aktivně zapojil do obrodného procesu v komunistické straně, který později dostal jméno pražské jaro a který v srpnu téhož roku umlčela vojska Varšavské smlouvy. Těsně po okupaci byl Jaroslav Šabata ještě na vysočanském sjezdu strany zvolen členem ÚV KSČ, v letech 1968-1969 zároveň zastával funkci tajemníka jihomoravského krajského výboru KSČ v Brně.
Šabatova podpora obrodnému procesu ve straně nezůstala bez odezvy – v roce 1969 byl husákovským křídlem v KSČ zbaven všech politických funkcí, o rok později byl z komunistické strany vyloučen. Začal pracovat jako dělník, byl mimo jiné betonářem či skladníkem.
V roce 1971 byl Jaroslav Šabata za svoji činnost proti režimu (založil politické sdružení Komunisté v opozici) zatčen a odsouzen k šesti a půl letům odnětí svobody. Trest si odseděl téměř celý, propuštěn byl podmínečně v prosinci roku 1976.
Ihned po svém propuštění se Jaroslav Šabata zapojil do práce disentu, zformovaného kolem dramatika Václava Havla, na Nový rok 1977 se stal jedním z prvních signatářů Charty 77, v letech 1978 a 1981 byl pak i jejím mluvčím. V letech 1978-1980 byl Jaroslav Šabata za svoji disidentskou činnost komunistickým režimem opětovně vězněn.
Významně se Jaroslav Šabata podílel na vzniku Hnutí za občanskou svobodu, které v roce 1988 spoluzakládal s Rudolfem Battěkem.
Po roce 1989? Poslanec a ministr vlády Petra Pitharta
Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se Jaroslav Šabata stal nejprve mluvčím brněnského Občanského fóra, za které byl ještě na konci roku 1989 kooptován do Sněmovny lidu tehdejšího Federálního shromáždění. Na postu poslance setrval Jaroslav Šabata až do prvních svobodných parlamentních voleb v červnu 1990, zároveň byl členem předsednictva FS a předsedou zahraničního výboru SL FS.
V červnu 1990 se Jaroslav Šabata stal ministrem bez portfeje ve federální vládě Petra Pitharta, kde zůstal do konce jejího funkčního období v roce 1992.
V roce 1993, po rozštěpení Občanského fóra, se stal Jaroslav Šabata jedním z významných politiků Občanského hnutí, po zániku této politické strany působil jako nezávislý publicista, komentátor a analytik.
Do politiky se Jaroslav Šabata pokusil vrátit ještě jednou, jeho kandidatura do Senátu v roce 1996 bohužel skončila neúspěchem. V roce 1997 se pak Jaroslav Šabata stal členem ČSSD.
V osobě Jaroslava Šabaty odešel jeden z tvůrců mnoha základních a zásadních textů Charty 77, je podepsán například pod Pražskou výzvou z roku 1985 či pod textem Slovo ke spoluobčanům z roku 1987.
Dcera Anna byla zástupkyní ombudsmana
Veřejně známé jsou i děti Jaroslava Šabaty. Dcera Anna Šabatová, manželka známého občanského aktivisty Petra Uhla, zastávala mezi roky 2001-2007 post zástupkyně veřejného ochránce práv (ombudsmana), nyní působí jako předsedkyně Českého helsinského výboru. Za svoji práci v oblasti lidských práv byla oceněna Cenou OSN za obranu lidských práv a Cenou Alice Garrigue Masarykové.
Syn Jan je známý z nakladatelského prostředí, založil nakladatelství Doplněk a stál také u zrodu brněnského nakladatelství Atlantis, které v tuzemsku vydává dílo Milana Kundery.