Achmed Sukarno (vlastním jménem Achmed Kusnasosro), první, a posléze i doživotní, prezident nezávislé Indonésie, přichází na svět 6. června roku 1901.
V mládí Sukarno studuje architekturu na technickém učení v Bandungu, kde se stává nejprve členem a posléze předsedou tzv. Všeobecného studijního klubu, sdružení vysokoškolských studentů, snažících se svojí nacionálně zaměřenou činností podrývat autoritu indonéských holandských koloniálních úřadů – v roce 1928 se pak Všeobecný studijní klub mění na radikální politické uskupení, nazvané Národní strana Indonésie.
Ve třicátých letech 20. století Sukarnova strana více či méně otevřeně vystupuje proti holandské nadvládě – sám Sukarno je mnohokrát vězněn, nakonec je i vypovězen do exilu.
Po vypuknutí druhé světové války a po obsazení holandských indonéských držav Japonskem, začíná Sukarno v roce 1942 spolupracovat s Japonci a organizovat protiholandský podzemní odboj – na konci války pak vyhlašuje formální nezávislost Indonésie: faktická nezávislost se stává skutečností po vítězné válce s Nizozemskem v letech 1945-49.
V roce 1949 je Achmed Sukarno zvolen prvním indonéským prezidentem – po celá čtyřicátá a padesátá léta 20. století pak panuje v Indonésii poměrně demokratický režim, režim sleduje linii mezinárodní nezúčastněnosti a linii neutrality a nezávislosti na světových velmocích.
Na konci padesátých let se ale Indonésie začíná orientovat na země sovětského (tedy komunistického) bloku a u prezidenta Sukarna se objevují stále zřetelnější autokratické tendence – v roce 1959 pak Sukarno rozpouští parlament a v roce 1963 se prohlašuje doživotním prezidentem.
Ve stejném roce, tedy roce 1963, Sukarno, pod záminkou boje proti „imperialistickému obklíčení“ napadne vojensky Malajsii.
V roce 1965 prezident Sukarno vystupuje s Indonésií z OSN a zaútočí proti vlastní armádě – 30. září dává tichý souhlas ke komunistickým čistkám proti indonéské generalitě: komunistickému puči padne za oběť šest vysokých představitelů armády.
Komunistický puč ale není úspěšný – generál Suharto, náčelník strategického velení indonéské armády, se postaví do čela antikomunistických sil a během krátké doby je puč zlikvidován – poté je v Indonésii zmasakrováno armádou i různými polovojenskými jednotkami na půl miliónu přívrženců komunistické ideologie.
Rok 1968 je pro Sukarna zlomový – Suharto se cítí být natolik silný, že donutí prezidenta k abdikaci a sám pak v březnu téhož roku nastupuje na jeho místo.
Achmed Suharto umírá dva roky po svém odchodu z prezidentské funkce – 21. června roku 1970.
Na závěr malá poznámka – Sukarnova dcera M. Sukarnoputriová je zvolena v prvních demokratických volbách v roce 1999, po pádu režimu generála Suharta, indonéskou víceprezidentkou.