Zní to jako zpráva ze subsaharské Afriky, ale je to realita Česka května 2025 – u jednoho z pacientů nemocnice v jihočeském Táboře (už byl převezen na pražskou Bulovku) je podezření na nákazu virem ebola. Ať už se potvrdí, nebo vyloučí, je dobré si připomenout, co ebola vlastně je, proč vyvolává takový strach – a také, kdo za jejím objevem stál a vývojem vakcíny prot ebole stál.
Zabiják z pralesa přináší smrt
Ebola je virové hemoragické onemocnění, které způsobuje vysoké horečky, krvácení z tělesných otvorů, selhávání orgánů a ve vysokém procentu případů i smrt. První příznaky mohou připomínat chřipku, ale během několika dnů se situace dramaticky zhorší.
Nemoc se šíří přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nakaženého – krví, potem, slinami, močí. To znamená, že není vysoce nakažlivá „na dálku“, jako tomu bývá v případě infekcí, které se šíří kapénkovou cestou – toho jsme byli svědky například v případě pandemie unemocnění covid-19. Přesto je ebola velmi nebezpečná a záludná – často odhalena pozdě, kdy už není možnost zvrátit nepříznivý vývoj nemoci a zdravotníci bývají prvními oběťmi.
Jméno dala nemoci řeka, z níž se zrodil strach
Virus ebola byl poprvé identifikován v roce 1976 při epidemii v Zairu (dnes Demokratická republika Kongo). Právě podle nedaleké řeky Ebola dostala nemoc své jméno. Od té doby došlo k desítkám menších i větších epidemií, z nichž nejtragičtější zasáhla západní Afriku v letech 2014–2016 – tehdy zemřelo více než 11 tisíc lidí.
Ale kdo vlastně ebolu „objevil“?
Objevení eboly? Za vším stál mladý Belgičan
Nejslavnější tváří spojenou s objevem eboly je Peter Piot, tehdy mladý belgický mikrobiolog. V laboratoři v Antverpách mu přistál záhadný balíček s krví nemocné řeholnice ze Zairu. To, co v něm našli, bylo něco, co dosud nikdo nikdy neviděl – nový virus, patřící do stejné skupiny jako Marburg. Piot se pak vydal přímo do terénu, kde pomáhal s epidemiologickým šetřením a izolací nakažených.
Další jména? Třeba hrdina z Konga, kterého zná málokdo
Méně známý, ale zcela klíčový je Jean-Jacques Muyembe-Tamfum, lékař z Konga, který jako první odebral vzorky nakaženým pacientům a zachoval chladnou hlavu tam, kde jiní prchali. V 70. letech riskoval život, aby pomohl pochopit nový virus. A o 40 let později byl u vývoje první účinné léčby založené na monoklonálních protilátkách.
Jeho celoživotní dílo je tichým důkazem, že i v srdci Afriky vyrůstají vědci světového formátu.
Americké CDC a muž jménem Karl Johnson
Do příběhu se zapojil i Karl Johnson, tehdejší šéf virologické sekce amerického CDC. Jeho tým se podílel na izolaci viru a organizaci mezinárodní reakce na vypuklou epidemii. Ebola byla poprvé skutečně rozpoznána jen díky spolupráci odborníků z několika kontinentů.
A co Česká republika?
Česko zatím nikdy nečelilo potvrzené nákaze virem ebola, ale několikrát zde panovalo podezření. Vždy šlo o osoby navrátivší se z oblastí západní nebo střední Afriky. I podezření se bere velmi vážně – pacienti jsou izolováni, vzorky se posílají do specializovaných laboratoří a vyhodnocení podléhá přísnému protokolu.
Zatím se u nás nikdy nákaza nepotvrdila – a i v aktuálním případě se pravděpodobně jedná o falešný poplach. Ale bdělost je na místě.
Hrdinové v bílých pláštích
Pokud nám ebola něco ukazuje, pak to, že odvaha a věda jdou ruku v ruce. Ať už to byl Peter Piot v laboratoři, Muyembe v terénu, nebo zdravotníci bojující v gumových oblecích s potem a smrtí – vždy za tím stáli lidé, kteří se rozhodli, že místo strachu budou konat.