Francois Duvalier, haitský prezident v letech 1957-71 (od roku 1964 jmenován prezidentem doživotně), diktátor, udržující svoji moc pomocí teroristických metod, založených na domorodém kultu voodoo, přichází na svět 14. dubna roku 1907 v haitském Port-au-Prince ve středostavovské rodině.
V mládí Duvalier vystuduje medicínu – jeho studium je přitom zaměřeno na zdravotní situaci prostého haitského obyvatelstva, předevaím pak obyvatelstva vesnického. Ve čtyřicátých letech si, nyní již vystudovaný, lékař Francois Duvalier získává oblibu svým energickým a rozhodným působením ve funkci ředitele haitského Národního úřadu pro zdravotnictví – za jeho oblibou stojí především jeho snahy o vymýcení „tradičních“ chorob haitských venkovanů, zejména frambézie a malárie.
Přibližně ve stejné době se pak Francois Duvalier aktivně zapojuje do haitského nacionalistického hnutí a stává se zároveň členem skupiny spisovatelů, která si říká „Le Groupe des Griots“ a která propaguje kult voodoo.
Své velké popularity využívá Francois Duvalier k podpoře Dumarsaise Estimého při jeho snahách o zvolení prezidentem Haiti – poté, co se Estimé prezidentem stává, zastává Duvalier za jeho vlády v letech 1946-48 nejprve funkci šéfa Národního úřadu pro zdravotnictví, poté je v letech 1949-50 ministrem práce.
Po nástupu nového prezidenta, jímž je Paul E. Magloire, odchází Francois Duvalier do opozice – po ostrých kritikách nového režimu se pak dokonce zapojí do podzemního protimagloirského hnutí.
Když Magloire na svůj úřad na nátlak veřejnosti rezignuje, oznamuje Francois Duvalier vlastní kandidaturu na prezidentský úřad – ve zmanipulovaných prezidentských volbách v roce 1957 pak vítězí, když získává největší počet hlasů v haitské historii: v některých volebních obvodech získává dokonce přes 100% voličských hlasů…
Ihned po svém nástupu k moci nastoluje Francois Duvalier tvrdý diktátorský režim, jeden z nejděsivějších na západní polokouli – k upevnění své pozice pak využívá své vlastní „soukromé armády“, palácové gardy (tzv. Tontons macoutes, tj. „strýčkové lidožrouti„), zvláštních vojenských sil, jejichž zbraní je brutalita kombinovaná s temnými aspekty kultu voodoo – před „strýčky lidožrouty“ si nemůže být jisto žádné město, žádná vesnice, žádný obyvatel…
V roce 1964, když si je již zcela jist svojí mocenskou pozicí, nechává pak Francois Duvalier změnit haitskou ústavu – na základě této změny je prohlášen doživotním haitským prezidentem.
Během své vlády si Francois Duvalier pěstuje pověst lidumila, pověst lékaře-filantropa podobného např. Albertu Schweitzerovi, zároveň ale využívá k udržení své moci těch nejtemnějších aspektů kultu voodoo a gangsterských praktik.
V roce 1971, 21. dubna, „Papa Doc“ („Táta doktor“) Francois Duvalier, jeden z nekrutějších diktátorů druhé poloviny dvacátého století umírá. Na jeho místo usedá jeho devatenáctiletý syn Jean-Claude, „Baby Doc„.