Friedrich V. Falcký, od roku 1610 falcký kurfiřt a proslulý český „zimní král„, přichází na svět 16. srpna roku 1596 (patrně) v Heidelbergu jako syn falckého kurfiřta Friedricha IV. z rodu Wittelsbachů.
V roce 1610 se jako čtrnáctiletý Friedrich, po smrti otce, stává falckým kurfiřtem, ale samostatné vlády se ujímá až po dosažení plnoletosti.
V roce 1613 se Friedrich žení – jeho manželkou se stává Alžběta Stuartovna, dcera anglického krále Jakuba I.
Již od počátku své vlády ve Falcku je Friedrich Falcký jako vládce nejvýznamnějšího nekatolického státního celku na území Římsko-německé říše a jako jeden z hlavních zastánců kalvinismu hlavním představitelem Unie německých protestantských knížat a stavů (tzv. Protestantská unie).
Do dějin zemí koruny české se Friedrich V. Falcký poprvé zapíše v roce 1618, kdy po vypuknutí stavovského povstání projeví otevřené sympatie českým stavům, jimž se snaží zprostředkovat materiální, finanční i vojenskou pomoc.
Po smrti českého krále (a císaře) Matyáše je pak Friedrich V. Falcký, poté, co je českým generálním sněmem odmítnut jako český král Ferdinand II. (i když už za krále předtím zvolený, {viz Ferdinand II. Habsburský}), českými stavy 26. srpna roku 1619 zvolen českým králem.
Do Prahy pak nový král přijíždí 31. října téhož roku a 4. listopadu je pak svatováclavskou korunou korunován – s jeho korunovací je spojena naděje českých stavů na zahraniční pomoc stavovskému povstání ze strany Friedrichovy blízkého evropského protestantského prostředí, zejména pak ze strany Anglie, jejíž král je Friedrichových tchánem a severního Nizozemska.
Nicméně, naděje českých stavů jsou liché, protestantská Evropa nehodlá podporovat povstání českých stavů, a tak začíná Friedrichova autorita jako českého krále rychle klesat – důvodů je, kromě nesplnění naděje, že Friedrich V. Falcký svými kontakty zajistí stavům úspěch v jejich povstání, mnoho: náboženské neshody (např. rigorózní kalvinizace Svatovítského chrámu v prosinci roku 1619), germanizační tendence falckého dvora, přílišná neformálnost a „uvolněnost“ mravů na královském dvoře, pro české kruhy nepřípustné.
Za své kratičké vlády v českých zemích Friedrich V. Falcký neprojevuje příliš velký smysl pro politické záležitosti, nedovede si získat spojence, svoji daň si vybírá i jeho rigorózní lpění na kalvínském vyznání, které preferuje až příliš na úkor ostatních vyznání nekatolických.
V listopadu roku 1620 pak přichází konec kratičké vlády „zimního krále“ – v bitvě na Bílé hoře stavovská vojska utrpí 8. listopadu zdrcující porážku od vojsk Katolické ligy a o den později Friedrich V. Falcký s rodinou v nastalém chaosu opouští české země a prchá do polské Vratislavi a posléze do Haagu.
Na počátku roku 1621 pak nad Friedrichem vyhlásí jeho protivník, a nový český král, Ferdinand II. Habsburský tzv. acht (říšskou klatbu), v roce 1622 pak vojska Katolické ligy obsazují i Friedrichova dědičná území, a to Horní i Dolní Falc – falcké panství a kurfiřtskou hodnost pak v roce 1623 uděluje Ferdinand II. svému spojenci, bavorskému vévodovi Maxmilianovi Bavorskému. Friedrichovi pak nezbývá, než se s nastalým stavem smířit.
Za svého života je Friedrich V. Falcký ženat s již výše zmíněnou Alžbětou Stuartovnou, s níž má třináct dětí – Jindřicha Friedricha, Karla Ludvíka, Alžbětu, Ruprechta, Mořice, Ludviku Hollandii, Ludvíka, Eduarda, Jindřišku Marii, Filipa, Karolínu, Žofii a Gustava.
29. listopadu roku 1632 Friedrich V. Falcký, český „zimní král“ umírá v Mohuči – podléhá tyfové nákaze.