Hans Frank, německý politik a právník, Obergrupenführer SS, dlouholetý právní zástupce Hitlerovy (viz Hitler, Adolf) nacistické strany a v letech 1939-44 generální guvernér okupovaného Polska, zodpovědný za genocidu polských Židů a germanizaci polského národa, přichází na svět 23. května roku 1900 v německém Karlsruhe ve středostavovské rodině.
Vzdělání získává Frank na právech, absolvuje v roce 1927, od roku 1923 je přitom členem Hitlerovy NSDAP, společně s ním se účastní nacistického pokusu o převrat (tzv. mnichovský puč) ve stejném roce (1923).
Ihned po absolutoriu na právech se stává Hans Frank právníkem NSDAP, od roku 1929 je pak Frank vedoucím právního oddělení Úřadu říšského vedení NSDAP – z pozice svého postu Hans Frank zastupuje mnohé nacistické špičky při jejich sporech s politickou opozicí, působí i jako osobní právní zástupce A. Hitlera.
Po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 se dostává Hans Frank do nejvyšších pater moci – ještě v roce 1933 se stává předsedou Německé akademie právních věd, od roku 1934 pak Frank působí jako říšský ministr (bez portfeje).
V roce 1934 se Hans Frank, po počátečních protestech u samotného Hitlera, stává jedním z hlavních aktérů čistek v SA během tzv. noci dlouhých nožů (30. června 1934).
Po útoku nacistického Německa na Polsko je Hans Frank v září roku 1939 jmenován na post generálního guvernéra okupovaných polských území (jednalo se o tzv. generální gouvernement, část bývalého středního Polska, západ Polska byl začleněn do Říše, východ pak okupoval Sovětský svaz).
Jako generální guvernér okupovaného Polska Hans Frank zahajuje plán likvidace polské inteligence (je vydán zákaz vydávání polského tisku a knih, brutální represe čekají ihned po okupaci krakovskou Jagellonskou univerzitu, vysoké školství jako takové neexistuje, povoleno je pouze školství základní) a polských Židů.
Jeho cílem je germanizace polského území a zničení polského národa (v roce 1940 je Frank jmenován do čela tzv. Ústavu pro výzkum východu, jenž se zabývá likvidací národů na okupovaných slovanských územích).
Do konce roku 1942 je pak do koncentračních táborů Osvětim, Treblinka a dalších (spadajících ať již pod přímou či nepřímou Frankovu pravomoc) násilně odvlečeno přes 85 % všech polských Židů, ve stejném roce (4. srpna roku 1942) pak Hans Frank vyhlásí program, kterým má být prostor ve středním Polsku osídlen německým obyvatelstvem z Pobaltí a Besarábie – následují masové deportace polského obyvatelstva.
V roce 1944, poté, co vstoupí na území Polska jednotky sovětské Rudé armády, Hans Frank svůj post v generálním gouvernementu opouští a prchá z Polska – 4. května roku 1945 je Hans Frank zatčen americkými jednotkami na německém území – po svém zatčení se Frank neúspěšně několikrát pokusí o sebevraždu, nicméně Norimberskému válečnému tribunálu, který jej soudí za jeho válečné zločiny, se nevyhne.
Norimberským tribunálem je Hans Frank (který během procesu konvertuje ke katolictví) uznán vinným z válečných zločinů, 16. října roku 1946 je pak Hans Frank popraven oběšením.