Ján Jesenský. Lékař dvou císařů

Ján Jesenský (též známý jako Jan z Jesenu či Jessenius), (uherský) šlechtic, lékař, filozof a humanista slovenského původu, jeden ze sedmadvaceti šlechticů popravených po bitvě na Bílé hoře 21. června roku 1621 na pražském Staroměstském náměstí, přichází na svět 27. prosince roku 1566 ve slezské Vratislavi jako potomek slovenského (uherského) šlechtického rodu.

Vzdělání Ján Jesenský získává nejprve na univerzitě v německém Wittenbergu, kde studuje filozofii a medicínu (od roku 1583), ve studiích pak pokračuje na univerzitě v Lipsku (od roku 1585) a posléze v italské Padově (od roku 1588) – doktorem medicíny se pak stává Jessenius v roce 1591 (za spis „O onemocnění žluči při třídenní zimnici“), zároveň získává i doktorát z filozofie (za práci „O nároku lidu na odpor proti tyranům“) – titul doktora filozofie je ale Jesenskému přiznán až univerzitou v Praze, univerzita v Padově (katolická) mu jej jako evangelíkovi přiznat odmítne.

Po návratu do polské Vatislavi působí Jessenius jako lékař, v roce 1593 pak vydává filosofický spis „Zoroaster, Nová krátká a pravdivá filozofie veškerenstva“.

Poté Ján Jesenský působí jako profesor anatomie a chirurgie na univerzitě ve Wittenbergu (od roku 1597 je jejím rektorem), zároveň je ve službách sasko-výmarského kurfiřta Friedricha Viléma jako dvorní lékař.

V roce 1600 přijíždí Jesenský na návštěvu Prahy (ta má pak zásadní význam pro rozvoj anatomie v českých zemích) – v Rejčkově koleji je Jesseniem provedena první veřejná pitva lidského těla v českých zemích (pitváno je tělo oběšence, popis pitvy pak vydá Jesenský v roce 1601 v devíti přednáškách pod názvem „Anatomiae Pragae anno MDC solenniter administratae historiai“).

V roce 1602 přichází Ján Jesenský do Prahy opět, a to na osobní žádost císaře Rudolfa II. Habsburského (viz Rudolf II. Habsburský), v řadách jehož lékařů pak působí. Zároveň Jesenský navazuje významné společenské kontakty s osobnostmi z řad české šlechty (mimo jiné např. s Karlem st. ze Žerotína {viz Karel st. ze Žerotína}) , v Praze též Jesenský vydává řadu svých vědeckých a lékařských spisů.

V roce 1608 Jesenský Prahu opouští a vstupuje jako osobní lékař do služeb bratra Rudolfa II. Matyáše – ve službách uherského krále a budoucího habsburského císaře je pak až do roku 1612.

V roce 1617 se Jesenský do Prahy vrací potřetí a stává se rektorem univerzity, v roce 1618 se pak stává profesorem historie.

Ve stejném roce (1618), v březnu, je Jesenský v uherském Prešpurku (dnešní Bratislava) zatčen (je sem vyslán českými stavy na sněm stavů uherských, aby je získal jako spojence proti Habsburkům) a převezen do Vídně, kde je pak až do prosince vězněn – po propuštění se pak vrací na rektorský post pražské univerzity.

Při korunovaci Friedricha V. Falckého (viz Friedrich V. Falcký) českým králem v roce 1619 pak Jessenius pronáší slavnostní řeč, nového krále pak doprovází jako delegát českých stavů při jeho jednáních na Moravě a ve Slezsku, později pak vede samostatné diplomatické mise do Uher (mimo jiné ke dvoru sedmihradského knížete G. Bethlena, u něhož má vyjednat podporu uherské šlechty českému stavovskému povstání).

Po bitvě na Bílé hoře a nástupu císaře Ferdinanda II. Habsburského (viz Ferdinand II. Habsburský) na český královský trůn je pak Ján Jesenský zatčen a odsouzen k trestu smrti – 21. června roku 1621 je pak Ján Jesenský spolu s dalšími šestadvaceti českými pány sekyrou kata Jana Mydláře, když je mu předtím vyříznut jazyk, popraven – jeho hlava, společně s hlavami dalších jedenácti popravených je pak pověšena na pražské Staroměstské věži, kde je až do roku 1631, kdy je umístěna v Týnském chrámu. Dnes je, stejně jako zbytek Jesseniových ostatků, neznámo kde.