Josef Gočár, český architekt a urbanista, jedna z nejvýznamnějších osobností československé architektury období mezi dvěma světovými válkami a jedna ze zakladatelských postav československé moderní architektury, přichází na svět 13. března roku 1880 v Semíně u Přelouče.
Vzdělání Gočár získává nejprve na Vyšší státní průmyslové škole v Praze, kde v letech 1898-1902 studuje stavitelství, poté studuje u J. Kotěry architekturu na Uměleckoprůmyslové škole (též v Praze, v letech 1902-05). Po studiích se Josef Gočár aktivně účastní společenského života českých umělců – je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Společnosti architektů, v roce 1911 vstupuje do Skupiny výtvarných umělců (stává se jejím předsedou), hned po studiích v roce 1905 se stává členem Klubu za starou Prahu. V roce 1912 Josef Gočár spoluzakládá Pražské umělecké dílny, zabývající se výrobou kubistického nábytku.
Kromě toho Josef Gočár přispívá do odborného tisku, je členem redakcí „Uměleckého měsíčníku“ a časopisu „Styl“, přispívá i do dalších periodik, např. do časopisů „Stavitel“ či „Stavba“.
V roce 1924 se pak Josef Gočár stává profesorem pražské Akademie výtvarných umění a posléze i jejím rektorem (1928-31).
Jako architekt se Josef Gočár výrazně prosazuje již v prvním desetiletí 20. století – v roce 1909 dokončuje svůj návrh na dostavbu pražské Staroměstské radnice (nerealizovaný), o dva roky později je pak podle jeho návrhu postaven v pražské Celetné ulici kubistický dům U černé Matky Boží, v kubistickém duchu je pak vystavěn i další Gočárův návrh, lázeňský dům v Bohdanči (1911-13).
Na konci druhého desetiletí 20. století se Josef Gočár od kubismu odklání a jeho tvorba začíná nést prvky tzv. dekorativního plasticismu (též rondokubismus) – spolupracuje např. na návrhu budovy banky československých legií v Praze, v ulici Na Poříčí (1921-23).
V dalších letech se Josef Gočár začíná přiklánět k tzv. funkcionalismu a konstruktivismu – významnými reprezentanty tohoto Gočárova období jsou např. vilová čtvrť v Praze na Babě či palác Fénix na pražském Václavském náměstí (1929).
Velice výrazně se ve dvacátých letech 20. století zapisuje Josef Gočár do výstavby města Hradec Králové (pro které pracuje ale již od roku 1909) – kromě realizace mnoha staveb Gočár v roce 1928 dokončuje regulační plán města, je autorem tamní koželužské školy (1924), státního gymnázia (1923), obecné a měšťanské školy (1925), mateřské školy (1927), ředitelství státních drah (1927-32) atd.
Josef Gočár je i projektantem mnoha staveb církevních – za všechny jmenujme především kostel sv. Václava (viz sv. Václav) v Praze -Vršovicích a Ambrožův sbor v Hradci Králové.
Mnoho z Gočárových projektů zůstává přes autorův věhlas pouze na papíře – kromě již zmíněné dostavby pražské Staroměstské radnice nejsou nikdy zrealizovány Gočárovy projekty výstavby Státní galerie v Praze (1923), návrh banky Union v Praze (1927) či návrh Městské galerie v Hradci králové.
Přesto je Josef Gočár autorem více než tří set uskutečněných projektů – za svoji práci se pak ještě za svého života Gočár dočkává mnoha domácích i zahraničních ocenění: mimo jiné v roce 1925 je mu udělena Velká cena na výstavě dekorativního umění v Paříži (za jeho návrh československého pavilonu), v roce 1926 pak Gočár získává řád francouzské Čestné legie, o rok později se stává členem České akademie věd a umění, je i členem (dopisujícím) londýnského Královského ústavu britských architektů.
Josef Gočár umírá 10. září roku 1945 v Jičíně, jeho ostatky jsou uloženy na pražském vyšehradském Slavíně.