Otto Wichterle, český chemik, vynálezce kontaktních čoček, zakladatel Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze a dlouholetý profesor Vysoké školy chemickotechnologické tamtéž, přichází na svět 27. října roku 1913 v Prostějově.
V mládí Wichterle studuje prostějovské gymnázium, poté pokračuje ve studiích na chemické fakultě pražského Českého vysokého učení technického (ČVUT) – tady pak působí po absolutoriu (doktorát získává v roce 1936) jako odborný asistent (u profesora Votočka).
Po okupaci Československa, kdy jsou české a moravské vysoké školy (v listopadu roku 1939) uzavřeny, získává Otto Wichterle místo ve firmě Baťa (viz Tomáš Baťa), přesněji v jednom z jejích výzkumných ústavů – v roce 1941 pak Wichterle stojí za objevem postupu výroby polyamidového vlákna tryskou (kaprolaktamu) a navíjení tohoto vlákna na cívku – tento objev stojí na samém počátku průmyslové výroby umělých vláken v českých zemích (vlákno se začne vyrábět po skončení druhé světové války a ponese jméno Silon).
Po skončení druhé světové války se stává Otto Wichterle profesorem pražské Vysoké školy technologické – dále se přitom věnuje své výzkumné práci v oblasti výroby polymerů, o dva roky později, v roce 1953, je pak Wichterlemu patentován postup výroby řídce síťovaných hydrogelů (tj. hydrofilních gelů) pro lékařské účely.
Tyto hydrofilní gely pak Wichterle použije pro svůj dnes asi nejznámější objev, a to pro objev výroby měkkých kontaktních čoček – první kontaktní čočky Wichterle vyrobí v roce 1961 doma v poněkud ztížených podmínkách, použije přitom ten postup, kdy jsou kontaktní čočky vyráběny pomocí odstředivého odlévání – díky tomuto způsobu výroby lze pak kontaktní čočky vyrábět hromadně a mnohem levněji než tomu bylo doposud.
Přes všechny své vědecké úspěchy je ale Otto Wichterle vládnoucímu komunistickému režimu (jako nekomunista) trnem v oku – v roce 1958 je dokonce donucen opustit své profesorské místo na vysoké škole, nicméně, hned o rok později, je totalitní mocí (je pro český chemický průmysl nepostradatelným) „omilostněn“ a je mu umožněno založit Ústav makromolekulární chemie při ČSAV v Praze – sám se pak staví do jeho čela jako jeho první ředitel.
Další konflikty s vládnoucí mocí ale na sebe nedají dlouho čekat – režim bez Wichterleho vědomí odprodává patent na výrobu měkkých kontaktních čoček do zahraničí (za zlomek jeho skutečné hodnoty), aktivní občanské postoje v období tzv. pražského jara a brzy po něm (Wichterle přidává svůj podpis pod 2000 slov a při svém vystoupení v parlamentu otevřeně kritizuje postup vládnoucí moci po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968) pak vedou k tomu, že je na počátku husákovské (viz Husák, Gustáv) normalizace v roce 1970 zbaven všech svých vedoucích postů.
Otto Wichterle je autorem více než dvou set odborných publikací, na jeho kontě je přes 150 vynálezů a patentů, je i autorem vysokoškolské učebnice anorganické a organické chemie.
V roce 1990 je profesor Otto Wichterle jmenován předsedou Československé akademie věd (v jejím čele stojí až do rozdělení Československa v roce 1993).
Otto Wichterle, největší osobnost československé chemie v období po druhé světové válce a vědec, díky němuž jsou dnes široce dostupné a levné měkké (hydrofilní) kontaktní čočky, umírá 18. srpna roku 1998.