Prokop Diviš (vlastním jménem Václav Divíšek), český katolický (premonstrátský) kněz, přírodovědec a vynálezce (jeho nejznámějším vynálezem je uzemněný bleskosvod), přichází na svět 26. března roku 1696 v Helvíkovicích u Žamberka v rodině domkáře.
V mládí (od roku 1716) studuje Prokop Diviš ve Znojmě tamní jezuitské gymnázium, při studiích je přitom hmotně podporován (je velice nadaným studentem) louckým premonstrátským klášterem – studia Diviš končí v roce 1719, o rok později pak vstupuje do již zmíněného premonstrátského kláštera v Louce u Znojma a přijímá jméno Prokop Diviš.
V roce 1726 je Prokop Diviš vysvěcen na kněze, o tři roky později se stává učitelem v klášterní škole – vyučuje filozofii a teologii: zároveň se Prokop Diviš vzdělává dál sám – v roce 1733 pak absolvuje hned na dvou vysokých školách: v Olomouci získává doktorát z filozofie, v rakouském Salcburku doktorát teologi.
V roce 1936 Prokop Diviš z louckého kláštera odchází a nastupuje jako administrátor na faru do Přímětic u Znojma, kde pak, s výjimkou let 1741-42, kdy je převorem kláštera v Louce, působí jako farář až do své smrti.
Jako vědec a vynálezce je Prokop Diviš znám především jako muž, který postavil první bleskosvod (hromosvod), tj. „lapač“ elektromagnetických výbojů, vznikajících v zemské atmosféře, na českém území, nicméně Diviš se zajímá o elektromagnetické jevy a jejich využití mnohem šířeji – jsou známy Divišovy výzkumy vlivu elektromagnetismu na rostliny i živočichy, Diviš se pokouší využít elektřinu i v léčbě některých onemocnění (pomocí elektroléčby léčí např. některá ochrnutí, bolesti páteře apod.).
Největší slávu ale zajistí Divišovi bleskosvod, který poprvé postaví na faře v Příměticích v červnu roku 1754 – Prokop Diviš svůj vynález, který je reakcí na bleskosvod amerického vynálezce a diplomata B. Franklina (Diviš narozdíl od něj přichází s uzemněnou variantou bleskosvodu), pojmenovává „povětrnostní mašina“ machina meteorologica) – Divišův vynález má přitom pohnutou historii: v roce 1760, za velkého sucha a neúrody v Příměticích a okolí, je bleskosvod místními sedláky, kteří jej považují za příčinu sucha, zničen, nicméně už o rok později je zase na žádost právě těchto sedláků opět postaven (další je pak umístěn přímo na střechu věže kostela v Příměticích).
Prokop Diviš je autorem ještě jednoho slavného vynálezu – hudebního nástroje (Prokop Diviš je vynikajícím hudebníkem a znalcem hudební teorie), nazvaného Denis d´or (Zlatý Diviš) a poháněného elektřinou: nástroj (strunný) má čtrnáct rejstříků, 790 kovových strun a je poháněn elektřinou z leidenských lahví – Diviš tento unikát sestrojuje v roce 1753 (po Divišově smrti je Zlatý Diviš převezen do Vídně, do jednom z koncertů je pak ale ztracen, aby už nikdy nebyl nalezen…).
Diviš je za svého života v kontaktu s mnoha slavnými vědci a vynálezci své doby (mimo jiné s L. Eulerem, švýcarským matematikem), v roce 1750 pak u vídeňského císařského dvora předvádí své objevy a vynálezy na pozvání císařovny Marie Terezie (viz Marie Terezie).
Prokop Diviš je autorem mnoha vědeckých pojednání a spisů, ještě za jeho života vyšly v německém Tübongenu ty nejdůležitější: „Popis povětrnostní mašiny“ (Descriptio machinae meteorologicae, 1754) a „Přírodní magie“ (Magia naturalis, 1755).
Prokop Diviš umírá 21. prosince roku 1765 v Příměticích.