Sergej Vladimirovič Iljušin, sovětský letecký konstruktér, profesor na moskevské Vojenské letecké akademii N. E. Žukovského a člen Akamedie věd SSSR, přichází na svět 30. března roku 1894 v Diljalevu v ruské Volgogradské gubernii.
Iljušinovo dětství není snadné – školu začíná navštěvovat až ve svých devíti letech, od svých patnácti let pak manuálně pracuje.
Po vypuknutí první světové války je pak Iljušin odveden do armády, v roce 1916 je přidělen k letectvu – po ročním výcviku a složení leteckých zkoušek pak v roce 1917 absolvuje své první lety.
Po skončení první světové války Sergej Vladimirovič Iljušin v roce 1919 vstupuje do Rudé armády, stává se mechanikem u vojenského letectva.
V roce 1921 pak S. V. Iljušin začíná svá studia na leteckém institutu v Moskvě (budoucí Vojenské letecké akademii N. E, Žukovského) – školu absolvuje v roce 1926, během studií vyprojektuje kluzáky Mastjažari a Rabfakovec a větroň Moskva.
Po studiích Sergej Iljušin nastupuje do Vědeckotechnické komise vzdušných sil (do roku 1931), poté působí jako vedoucí letecký konstruktér.
Jako letecký konstruktér se Sergej Vladimirovič Iljušin poprvé výrazněji prosadí v roce 1936, kdy zkonstruuje ve své konstrukční kanceláři dvoumotorový letoun CKB-26, který pak vytvoří několik výškových rekordů – za druhé světové války se pak vojenská verze tohoto stroje (pod označením Il-4) používá jako dálkový bombardér.
Za druhé světové války je pak hojně používán i další Iljušinem zkonstruovaný vojenský letoun, a to pancéřovaný bitevník Il-2, používaný k ničení pozemních cílů z nízkých výšek (Iljušin jej vyvine v roce 1939).
Vojenská letadla opouštějí Iljušinovu konstrukční kancelář i po druhé světové válce (např. proudový bomardér Il-28 a jiné), nicméně větší prostor začínají dostávat letouny civilní – postupně vycházejí z Iljušinovy kanceláře projekty dopravních letounů Il-12, Il-14, Il-18 a zejména Il-62, mající kapacitu 162 cestujících, cestovní rychlost 900 km-h a dolet přes devět tisíc kilometrů (poprvé se veřejnosti předvedeno na leteckém dnu 9. července roku 1967 v Moskvě).
Kromě civilních letounů dopravních je Sergej Vladimirovič Iljušin autorem i civilních letounů nákladních – proudové letadlo Il-76, předvedené na aerosalónu v Paříži v roce 1971, má cestovní rychlost 850 km/h, dolet přes pět tisíc kilometrů a je schopno nést náklad, mající hmotnost 40-70 tun.
V roce 1976 začínají pak letové zkoušky posledního Iljušinem zkonstruovaného letounu, a to letounu Il-86 s kapacitou 350 cestujících.
Uvedení stroje do běžného provozu se ale Sergej Vladimirovič Iljušin nedožije – umírá v Moskvě 9. února roku 1977.