Ruholláh Chomejní (1900 – 3.6.1989): Ten, co vyslovil klatbu nad S. Rushdiem

[adsenseyu1]

Ruholláh Chomejní (celým jménem Sajíd Ruholláh Mussáví), íránský náboženský vůdce, vůdce islámské revoluce, která v letech 1978-79 svrhává světský režim íránského šáha Muhadama Rezy Pahlavího, přichází na svět v roce 1900 v perském (íránském) městě Chomejn jako syn ajatolláha (ajatolláh, tj. „znamení Boží“, je označení bohoslovce ší’itského směru islámu).

Po vzoru otce i Ruholláh Chomejní  studuje ší’itskou náboženskou teologii, a to v Komu a v iráckém Nadžafu – v roce 1962 se pak stává jedním ze šesti velkých ajatolláhů íránských ší’itů. V roce 1963 Chomejní ostře odsoudí světský režim šáha Pahlavího, jeho tzv. „bílou revoluci“ – Chomejní bojuje nejen proti zkorumpovanosti a represivnosti šáhova režimu, nýbrž i proti šáhově orientaci na západní velmoci, zejména pak na Spojené státy americké – po zorganizování protišáhovské demonstrace je ale ještě téhož roku zatčen a vypovězen z Íránu.

Po svém odchodu z rodné země žije Chomejní nejprve v letech 1964-65 v Turecku, poté v letech 1965-78 v Iráku a nakonec mezi roky 1978-79 ve Francii, odkud pak řídí íránskou islámskou revoluci, jež vyvrcholí svržením šáha Pahlavího a jeho útěkem z Íránu v lednu roku 1979.

1. února roku 1979 se ajatolláh Chomejní vrací do Íránu, a to jako náboženská a v podstatě i světská hlava tohoto státu – v prosinci roku 1979 je pak Chomejní, poté, co jsou položeny ústavní základy íránského teokratického režimu, prohlášen nejvyšším duchovním vůdcem Íránské islámské republiky: až do své smrti v roce 1989 pak Chomejní prakticky neomezeně této republice vládne. V posledních letech své vlády pak Chomejní užívá titul imám.

Chomejního teokratický islámský režim pak po celá osmdesátá léta vládne Íránu železnou rukou – je zavedena přísná cenzura, mimo zákon jsou postaveny všechny západní zvyky a zákony (za vlády šáha Pahlavího široce přijímané), všichni odpůrci režimu jsou nemilosrdně likvidováni, je důsledně uplatňováno islámské zákonodárství.

V roce 1980 neváhá ajatolláh Chomejní vstoupit do konfliktu se sousedním Irákem diktátora S. Husajna (viz Husajn, Saddám) – krvavá poziční válka, trvající až do roku 1988, pak přinese na obou stranách stovky tisíc obětí na životech.

V roce 1989 imám Chomejní, krátce přes svojí smrtí, rozbouří ještě naposledy světové veřejné mínění, když vynese klatbu (rozsudek smrti) nad spisovatelem S. Rushdiem, jehož kniha „Satanské verše“ prý hrubě uráží islám.

Když 3. června roku 1989 Chomejní zemře, rozpoutá jeho smrt a pohřeb pak vyvolává další vlnu islámského fundamentalistického fanatismu, jenž trvá v mnoha podobách dodnes (al-Kajdá teroristy bin Ládina {viz bin Ládin, Usáma}, afghánské hnutí Talibán atd.) – Chomejního hlavního cíle, tedy vytvořit jednotnou protizápadní, a především protiamerickou, frontu islámských států, ale není dosud dosaženo, a snad ani nebude…

[adsenseyu2]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.