Představte si svět, kde nevidomí žili v naprosté většině na samém okraji společnosti, bez šance na dobrý život. Pokud měli práci, tak podřadnou, vzdělání, kterého předpokládalo, že umíte číst psát, jim bylo zapovězeno. Takový byl život nevidomých v kolébce západní civilizace, jak si dnes osobujeme nazývat Evropu, ještě na začátku 19. století.
Neveselé vyhlídky, viďte? Přitom i v rozvinutých zemích té doby, jako byly Francie nebo Anglie, bylo v populaci mezi 100-300 slepými na sto tisíc obyvatel. Jejich osud změnil až jeden mladý Francouz – Louis Braille, který sám přišel v dětství o zrak, se rozhodl, že bariéra „nevidím-nemám šanci na dobrý život“ musí padnout.
A ona skutečně padla. Revoluční systém písma, postavený na pouhých šesti vystouplých bodech, otevřel nevidomým cestu ke vzdělání a všemu, co vzdělání přináší. Příběh vzniku Braillova písma je inspirující a je jen potvrzením toho, že člověk i přes nepřízeň osudu uspěje, když se nevzdává předem.
Kdo byl Louis Braille? A proč se právě on tolik zajímal o písmo pro nevidomé?
Narodil se 4. ledna 1809 ve francouzské vesnici Coupvray a sám byl nevidomý. Ne od narození, o zrak přišel po zranění levého oka, které si přivodil ve věku tří let šídlem v otcově sedlářské dílně při hře. Z levého oka se infekce dostala i do pravého a malý Louis postupně oslepl.
V mnoha jiných případech by v té době podobné postižení zraku znamenalo konec nadějí na úspěšný život. Ne tak v tomto případě. Chlapec byl chytrý a zvídavý, ve svých deseti letech pak získal stipendium na Královském institutu pro mladé nevidomé v Paříži. Právě tady se v něm probudila touha vytvořit systém, který by slepým umožnil číst a psát.
V té době totiž žádný ucelený systém pro psaní a čtení nevidomých neexistoval. Pokusy tu samozřejmě byly, ale žádný nedoznal většího rozšíření. Jedním z nejznámějších byl tzv. Haüyův systém, pojmenovaný po Valentinu Haüyovi, zakladateli první školy pro nevidomé. Jeho systém používal reliéfní tisk běžných písmen. Problémem ale bylo, že čtení takových písmen prsty bylo pomalé a obtížné, protože písmena nebyla uzpůsobena pro hmatové vnímání.
A pak přišel Louis Braille. Svoje písmo pro nevidomé představil jako patnáctiletý
inspirací mu byl Charles Barbier, francouzský důstojník, který vytvořil systém „nočního psaní“ pro vojáky. Tento systém používal kombinace reliéfních teček a čárek, které měly být čitelné potmě. Louis Braille ve věku pouhých patnácti let Barbierův systém přetvořil v jednoduchý a praktický systém tvořený šesti body uspořádanými do obdélníku. Každá kombinace bodů představuje písmeno, číslo nebo jiný znak. Vzniklo tak písmo snadno čitelné hmatem a umožňující nejen čtení, ale i psaní pomocí vyrážení vystouplých znaků do papíru.
Braille svůj systém představil už v roce 1824, ale trvalo mnoho let, než byl všeobecně přijat. I jeho vlastní škola, kde se stal později učitelem, zprvu váhala s jeho zavedením. Braille si byl ale jistý úspěchem a své písmo zdokonaloval – v roce 1837 přidal znaky pro zapsání matematických symbolů a hudební zápis, v roce 1852 pak byly v Braillově písmu vydány první knihy – a jestli hádáte, že jednou z prvních byl slabikář, hádáte správně.
V polovině 19. století se Braillovo písmo začalo šířit po celé Evropě a později do světa, dnes je všeobecně přijímaným standardem, každodenně ho využívají miliony lidí po celém světě – ať už v klasické tištěné podobě nebo na čtečkách a počítačových displejích s Braillovým výstupem.
Sám Louis Braille zemřel v roce 1852 ve věku pouhých 43 let na tuberkulózu. Jeho odkaz žije dodnes.