Když se na plátně objeví historická postava, divák většinou sleduje především herce, jeho výraz a dialog. Simona Rybáková ale dobře ví, že příběh může vyprávět i kabát, šaty nebo způsob, jakým látka na těle sedí. Výrazná česká kostýmní výtvarnice má za sebou desítky filmů, stovky divadelních inscenací a dvě sošky Českého lva. Její rukopis najdeme ve filmech Tři bratři, Milada, Lidice, Vratné lahve nebo Po strništi bos.
Simona Rybáková se narodila 8. května 1963 v Praze. Nejprve vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu, kde se věnovala tvarování hraček a dekorativních předmětů, poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru textilního výtvarnictví. Už během studia se vydala do zahraničí – v roce 1990 absolvovala stáž v Helsinkách a později také stipendijní pobyt na Rhode Island School of Design v americkém Providence.
Po škole pracovala nejprve jako textilní výtvarnice, postupně se však stále více věnovala kostýmu. Pomohly jí také zkušenosti z vlastní divadelně-taneční skupiny. Její práce se začala objevovat na českých scénách i v zahraničí a postupně se dostala k režisérům, jako jsou Petr Zelenka, Jan Hřebejk, Jan Svěrák, Juraj Herz nebo Petr Nikolaev.
Významnou část její kariéry představuje film. K jejím ranějším pracím patří například Cesta kolem mé hlavy, Všichni musí být v pyžamu, Kouř nebo Don Gio. Později navrhovala kostýmy pro Vratné lahve, Kuky se vrací, Habermannův mlýn, Lidice, Tři bratři, Fair Play, Po strništi bos, Miladu, Rudého kapitána, Zlatý podraz či Betlémské světlo. Pracovala také na seriálech, mezi nimiž jsou Pustina a Bez vědomí.
Právě historické a dobové filmy patří k projektům, v nichž její práce vyniká. U Lidic musela vytvořit kostýmy pro příběh zasazený do období druhé světové války, u Milady zase pro film o Miladě Horákové. Za Tři bratry získala v roce 2015 Českého lva za nejlepší kostýmy. O dva roky později si stejné ocenění odnesla za film Milada. Celkem byla na Českého lva nominována osmkrát.
Ještě větší prostor dostává Rybáková v divadle. Kostýmy vytvořila pro více než dvě stovky inscenací a spolupracovala například s Janem Nebeským, Janem Mikuláškem, Janem Hřebejkem, Davidem Drábkem nebo režijním duem SKUTR. Její práce se objevily mimo jiné v Národním divadle, Státní opeře, Dejvickém divadle, Divadle v Dlouhé nebo na scénách v Brně, Ostravě, Plzni, Oslu a Essenu.
Za svou divadelní tvorbu získala v roce 2013 hlavní cenu za kostýmy na mezinárodní přehlídce World Stage Design v Cardiffu. Další významné ocenění přišlo v roce 2022 v Calgary. Rybáková se dlouhodobě věnuje také teorii kostýmu, přednáší a vede workshopy v Česku i zahraničí.
Její působení ale dávno přesahuje samotnou tvorbu. Od října 2023 vede Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM, kde se věnuje také nastupující generaci návrhářů. Podílela se na mezinárodních projektech organizace OISTAT a byla také kurátorkou výstavy Extrémní kostým na Pražském quadriennale v roce 2011.
Simona Rybáková tak během více než čtyř desetiletí dokázala propojit textilní design, divadlo, film i pedagogiku. Její práce přitom zůstává často nenápadná – což je vlastně pro kostýmního výtvarníka nejlepší možná vizitka. Pokud kostým funguje dokonale, divák si ho nemusí vůbec uvědomovat. Stačí, že věří postavě, kterou před sebou vidí.