Clara znamená latinsky „jasná“ – a jasný byl i život nositelky tohoto jména. Narodila se jako nejstarší ze tří dcer šlechtice Favorina Skiffy a vyrůstala ve městě Assisi v italské Umbrii.
Už jako malá má Klára touhu poznat velebného světce Františka – tato touha se jí splní v kostelíku Ponciuncule v nedalekém Santa Maria degli Angeli. Na květnou neděli roku 1212 zde odkládá světský šat, nechává si od sv. Františka odstřihnout dlouhé vlasy a přijímá z jeho rukou drsný řeholní šat. Pak vstupuje do benediktinského kláštera. Když pak sv. František získává v Assisi opuštěný chrám sv. Damiána se sousedním domem a zřizuje v něm novou ženskou řeholní skupinu (v roce 1215 jí sepisuje pravidla podobná řeholi Menších bratří), stává se Klára její první představenou (po její smrti jsou pak členky této řehole zvané klariskami).
Do Klářina řádu se hlásí mnoho žen, vstupují do něj rovněž Klářina ovdovělá matka a obě její sestry. Klarisky chodí bosy, nejedí maso, nemají žádný majetek.
Roku 1241 papež Řehoř IX. potvrzuje pravidla řádu sepsaná sv. Františkem, roku 1251 Inocenc IV. schvaluje původní apoštolskou chudobu řádu a konečně roku 1253 pak schvaluje i upravená pravidla řádu klarisek, sepsaná sv. Klárou.
Papež Inocenc pak často a rád hledá u sv. Kláry rady a útěchu – cení si její pokory i schopnosti koncentrace k Bohu až do častého vytržení mysli. Na její přímluvu jsou v Assisi uzdravováni poutníci i místní, svými modlitbami sv. Klára vyprosí ochranu kláštera před loupeživými žoldnéři císařského vojska.
Postupně se Klářin věhlas šíří za hranice Itálie. I sv. Anežka Česká (viz sv. Anežka Česká) je její velkou ctitelkou, na její počest (a na počest sv. Františka) zakládá v Praze panenský klášter sv. Františka, do kterého posléze sama vstupuje.
Smrt ke sv. Kláře pak přichází v jejím assisiském klášteře 11. srpna roku 1253, po dvaceti letech jejího churavění, její smrti a jejímu pohřbu je přítomen i papež Inocenc IV.
Sv. Klára je pochována po boku sv. Františka v kostele sv. Jiří – později jsou její ostatky přeneseny do nového chrámu, baziliky sv. Kláry, jenž je vystavěn vedle sídelního řádového kláštera v Assisi.
Roku 1255 je pak Klára prohlášena papežem Alexandrem IV. za svatou.
Roku 1849 je při prozkoumávání jejích ostatků zjištěno, že její tělo je neporušeno.
Sv. Klára je nejčastěji zobrazována v řeholním rouchu s monstrancí v rukou, tedy tak, jak prý vystupovala v době, kdy byl její klášter ohrožován vojsky Bedřicha II. Štaufa.
Papežem Pavlem VI. je pak sv. Klára prohlášena za patronku televize…
V českém kalendáři je sv. Kláry 11. srpna.