Taťjana Medvecká patří k herečkám, které nemusí být právě uprostřed záběru, aby si jich divák všiml. Výrazná je na jevišti, před kamerou i za mikrofonem. A přestože ji znají generace diváků z filmů, seriálů, pohádek nebo dabingu, její hlavní herecký domov zůstává už půl století na jevišti Národního divadla.
Narodila se 10. listopadu 1953 v Praze. Jako dítě recitovala, chodila na balet a navštěvovala literárně-dramatický kroužek. Na DAMU byla přijata už ze druhého ročníku gymnázia a studium dokončila v roce 1975. Ve stejném roce nastoupila do Činohry Národního divadla, která se stala jejím jediným stálým angažmá. Podle Národního divadla zde do konce roku 2019 vytvořila 113 rolí.
Před kamerou debutovala v dramatu Osvobození Prahy a už o rok později se objevila jako Eva Tůmová v legendární komedii Marečku, podejte mi pero!. Následovaly desítky filmových a televizních rolí. Filmografie FDb uvádí například snímky Dům, Hořící keř, Fair Play, Milada, Úsměvy smutných mužů, Zbožňovaný nebo Běžná selhání. V televizi se objevila také v seriálech První republika, Já, Mattoni a Most!.
Za divadelní herectví získala dvě Ceny Thálie – v roce 2000 za Marii Stuartovnu a o dva roky později za inscenaci Poprvé vdaná. Za roli ve filmu Dům získala v roce 2012 Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Je také držitelkou Ceny Františka Filipovského za dabing.
Právě hlas je jednou z jejích velkých domén. Dabovala například Susan Sarandonovou a Barbru Streisandovou a dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem. V roce 2023 byla mezi osobnostmi nominovanými v anketě Neviditelný herec století. Český rozhlas tehdy připomněl její výrazné rozhlasové role včetně Lady Macbeth nebo Marlene Dietrichové.
V roce 2025 se Medvecká objevila v seriálu Vraždy v kraji, kde hrála soudní lékařku Čermákovou.
V rozhovoru pro iDNES v březnu 2025 prozradila, že i po sedmdesátce hrála přibližně dvacet představení měsíčně. A v červnu 2026 Českému rozhlasu řekla, že s divadlem začíná hrát také na letní otevřené scéně. Zdá se tedy, že divadlo pro Taťjanu Medveckou pořád není práce, která by se měla odkládat na později.