Dost bylo Švédska, dost bylo Norska. Teď je na řadě Finsko! Na konci května vydá Kniha Zlín v edici Fleet Léčitele Annti Tuomainena, příběh s detektivní zápletkou z blízké budoucnosti, odehrávající se v Helsinkách. Už teď je zřejmé, že Léčitel bude bestsellerem, je na čase si jej představit. Zároveň představím i další dvě finské detektivky, které jsem v poslední době četl – Cestu černých ovcí Harri Nykänena a Dej mi své oči. První mě zaujala velice, druhá mě nebavila.
Antti Tuomainen: Léčitel
(oficiální anotace) Děj románu se odehrává v Helsinkách blízké budoucnosti, kdy fatální změna klimatu přinesla do zdejších ulic kromě přívalů vody také chaos, utečence, narůstající zločinnost a epidemie různých chorob. Dva dny před Vánoci zmizí beze stopy novinářka Johanna Lehtinenová. Policie, jíž se zoufale nedostává lidí a prostředků, se takovou „banalitou“ odmítá zabývat. Proto se novinářčin manžel, básník Tapani Lehtinen, pustí do hledání sám, na vlastní pěst. Poměrně záhy odhalí, že manželčino zmizení souvisí s tím, že Johanna shromažďovala materiál o sériovém vrahovi, který systematicky vyvražďuje průmyslové magnáty včetně jejich rodin, úspěšně několik let uniká policii a nechá si říkat Léčitel. Tapani však při zběsilé dvoudenní honbě za vražedným monstrem zároveň narazí v manželčině minulosti na několik velmi překvapivých a s Léčitelem úzce souvisejících okolností, o nichž za deset let trvání manželství neměl nejmenšího tušení.
Kniha Léčitel získala Clue Award za Nejlepší finský krimi román v roce 2011 a stala se okamžitě nejvíce diskutovanou knihou „crime-fiction“ po celém světě. Práva na tento titul se ihned prodala do 20 zemí světa.
Zajímavé mi přijde, že Antti Tuomainen pracoval v reklamní agentuře jako kreativec a copywriter. Napovídá to, že psaní je prostě jenom jedno. Můžeme mu říkat copywriting, beleterie, poezie, ale pořád je to jen psaní. Řemeslo, která vyrostlo z talentu a hromady práce. Na Léčitele se moc těším. Zmínil jsem to už v prvním odstavci, ale připomenu – Léčitel vychází koncem května v nakladatelství Kniha Zlín v edici Fleet. Ve výhradní distribuci jej bude mít velkoobchod Kosmas, kde je už dneska Léčitel třetí nejprodávanější chystanou novinkou.
Harri Nykänen: Cesta černých ovcí
Druhou finskou detektivkou, kterou vám (a rád, protože patří k mým nejoblíbenějším) představím, je „noir“ road movie Cesta černých ovcí Harri Nykänena, autora více než 30 knih, z nichž česky (bohužel) vyšly právě jen „černé ovce“. Ač vydány v roce 2011, trochu zapadly – podle mě neprávem. Opět oficiální anotace nakladatele:
Profesionální zločinec Nygren je nevyléčitelně nemocný a zbývá mu pár týdnů života, proto se rozhodne zúčtovat se svým pestrým životem. Za společníka na tuto poslední cestu si coby řidiče a bodyguarda zvolí záhadného drsňáka Raida. Sledován helsinskou policií brázdí Nygren ve starém mercedesu Finskem od jihu k severu a s Raidovou pomocí splácí staré dluhy: likviduje ty, kteří mu ublížili, a nešetří penězi u těch, kterým ublížil on sám. „Spanilá jízda“ navýsost podezřelé dvojice přitom odhalí nejedno zasuté tajemství z minulosti… Harry Nykänen obdržel za tento titul – čtvrtý z veleúspěšné a zfilmované řady kriminálních případů s postavou Raida v hlavní roli – prestižní finskou žánrovou cenu.
Cestu černých ovcí určitě v dohledné době přiblížím recenzí, nyní jen stručně a krátce – tenhle depresivní song doporučuji. Seversky střídmý a uměřený styl, naturalistické vyjadřování, zajímavá zápletka a netradiční vyústění – ingredience typické pro severskou krimi jsou i tady skvěle namíchány. Pokud jste Cestu černých ovcí propásli, určitě to napravte (nebo vás budu v noci chodit strašit!).
Torsten Pettersson: Dej mi své oči
Petterson je finský Švéd, jeho knihy u nás vydává Argo (právě vydalo jako novinku, která se velmi dobře prodává, Skryj mě ve svém srdci). Zatím jsem ji nečetl, zato jsem četl Dej mi své oči, kterou Argo vydalo loni s tvrzením, že se jedná o „ukázku nové švédsko-finské literatury, pozoruhodnou formálně, tematicky i jazykově. Ne nadarmo je Torsten Pettersson označován za severského Umberta Eca“. I tady dám prostor oficiálnímu textu Arga:
Ve švédsko-finském okrese Forshälla dojde k brutální vraždě inženýrky Gabrielly Dahlströmové, mladé inženýrky pracující v jaderné elektrárně. Případ dostane na starost inspektor Harald Lidmark. Vzápětí je veřejnost otřesena dalšími dvěma vraždami – tentokrát jsou obětmi muži. Mrtvým jsou vždy vyříznuty oči a do těla vyryto písmeno: A, M, E… Román Torstena Petterssona má neobvyklou formu – k záznamům inspektora Lindmarka se postupně připojují „hlasy“ vraha, obětí i svědků, a vytvářejí tak složitou mozaikovou strukturu -, prozkoumává též komplikované a nevyzpytatelné zákruty lidské psychiky, dotýká se choulostivé otázky bezpečnosti jaderných elektráren a ve vedlejší linii sleduje bezohledný obchod s bílým masem na rusko-finské hranici. Petterssonův román, který je ukázkou nové švédsko-finské literatury, je pozoruhodný formálně, tematicky i jazykově. Ne nadarmo je Torsten Pettersson označován za „severského Umberta Eca“.
Přiznám bez mučení, tahle detektivka mi nesedla. Vadila mi ta „vedlejší linie obchodu s bílým masem„, navíc vyprávěná formou deníkových zápisků jedné z ruských obětí prostituce – tahle část byla velmi náročná na čtení už kvůli tomu, že dívka z Východu neumí pořádně finsky a její deníkové záznamy působí jako strojový překlad z wikipedie. Nelíbilo se mi, tečka.
Co vy a finská detektivka? Čtete aktuální novinky, vezoucí se na vlně zájmu o severskou krimi nebo jste zůstali někde u „hejkalových“ vydání Leeny Lehtolainenové a „mobáckých“ Outi Pakkanena?