„Sí, hemos fusilado, fusilamos y seguiremos fusilando… Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat…“ Ne, tahle slova neřekl žádný z nacistických zločinců, řekl je muž, který se stal (trochu nepochopitelně) mesiášem levicových revolucionářů, především pak revolucionářů evropských, zvyklých bojovat proti „útlaku kapitalistické společnosti“ tužkou a papírem.
Jsem Guevara. Kdo je víc?
Dr. Ernesto Guevara, jenž ve svých proslovech nadužíval slůvko „che“ (hele) natolik, že se stalo součástí jeho jména, revolucionář, který se na nás až příliš často dívá zapálenýma očima z triček a plakátů a o kterém se točí filmy a píšou knížky (co třeba Motocyklové deníky?) by se dnes dožil 84 let.
Stal se z něj kult. Tak jako Indové mají Buddhu a křesťané Ježíše Krista, mladí levicoví revolucionáři mají své el Che. El Che přinášel poselství o společnosti, ve které bude všechno všech a bude toho dostatek, do míst, kde všechno vlastnila výrazná menšina a pro většinu byl všeho nedostatek.
Začátek Che Guevary kariéry revolucionáře byl v Mexiku. Sem Guevara uprchl z Guatemaly a tady potkal spřízněnou duši. Fidel Castro a jeho hnutí 26. července se staly revolucionáři na útěku domovem. Společně s Castrem se pak vylodil v listopadu 1956 na Kubě, společně s ním stál v čele guerilly, která dva roky trpělivě bojovala s Batistutou.
Comunist? Economist? Sí, zvládnu obojí
Po ovládnutí Kuby ukázal revolucionář Guevara svoji nejhorší tvář. Stal se katem režimu, byl to právě on, kdo v havanské pevnosti La Cabaña nechal popravovat politické oponenty (viz citace ve španělštině na samém začátku článku, pocházející z Che Guevarova projevu v OSN). Z pevnosti smrti Che Guevara zamířil do křesla prezidenta kubánské národní banky, v roce 1961 se stal ministrem průmyslu.
Che Guevara nebyl politik, nebyl ani ekonom, koneckonců, vzděláním byl lékař, do křesla bankéře se dle vlastních slov dostal prý tak, že zvedl ruku, když se Castro spolubojovníků ptal, kdo z nich je nadšený ekonom (economist) – el Che prý slyšel komunista (comunist)…
Když začala Kuba ekonomicky strádat, došlo k prvním rozepřím mezi dříve nerozlučnými soudruhy Guevarou a Castrem, na kterého navíc začali tlačit další soudruzi ze druhé strany zeměkoule, ze Sovětského svazu. V roce 1966 Guevara odchází šířit revoluci na černý kontinent, do Zairu. Zastávku si přitom udělal v tehdejším Československu, kde strávil v roce 1966 pět měsíců.
Dopaden v Bolívii. A popraven
V Zairu nebylo o Guevaru příliš zájem, a tak se poslední zemí, kde se Che Guevara pokusil rozdmýchat plamen revoluce, byla Bolívie, kde byl v roce 1967 zajat armádními jednotkami s podporou agentů americké CIA.
Vyslýchal jej i Felix Rodriguez, který následujícího dne po zatčení dostal kódovaný rozkaz – Che Guevara musí být popraven. Pokyn vyšel z nejvyšších bolivijských míst, Američané chtěli Guevaru živého. K popravě došlo 9. října 1967. Jedna z posledních vět Che Guevary před popravou zní: „Nikdy mě neměli dostat živého…“