Svoji spisovatelskou kariéru započal poměrně pozdě – jako spisovatel se poprvé uvedl až ve svých dvaapadesáti letech. Už jeho první kniha se přitom stala bestsellerem.
Jmenovala se All I Really Need To Know I Learned In Kindergarten: Uncommon Thoughts On Common Things a poprvé vyšla v roce 1988 (českého vydání se dočkala v roce 1991 pod názvem Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce).
Dnes patří Robert Fulghum ke čtenářsky nejoblíbenějším americkým spisovatelům posledních desetiletí. Stejné tvrzení platí i pro čtenáře české, pro které Fulghumovy knihy vydává nakladatelství Argo v překladech Jiřího Hrubého.
Robert Fulghum se narodil 4. června roku 1937, čtyřikrát objel svět, pracoval jako kovboj, byl dlouhý čas v buddhistickém klášteře, učil hře na kytaru, řídil bagr, byl listonošem. Je výborný malíř a sochař, ovládá hru na kytaru a na hudební nástroj mandocello. Spoluzaložil rokenrolovou skupinu Rock Bottom Remainders.
Knihy Roberta Fulghuma jsou obyčejné. Nádherně obyčejné
Knihy Roberta Fulghuma jsou knihy, které mohou vypadat obyčejně. Vyprávějí obyčejné příběhy. Obyčejné příběhy obyčejných lidí. Neteče v nich krev, ani se v nich nestřílí. Přesto (nebo právě proto) se už víc než tři desítky let prodávají a čtou po celém světě – prodejní statistiky říkají, že některou z knih Roberta Fulghuma koupilo minimálně 16 milionů čtenářů 27 jazyků ve 105 zemích světa.
Robert Fulghum spisovatelem vlastně ani být nechtěl. Jak sám říká, byl a je vždy šťastný v tom, co právě dělal. V roznášení novin i v psaní bestsellerů. Má spokojené manželství, čtyři děti (jeden ze synů se potatil a píše), v době psaní tohoto článku devět vnoučat.
Do České republiky se Robert Fulghum podíval už několikrát. Byl hostem na knižním veletrhu Svět knihy v roce 2005, Na plovárně České televize si povídal v roce 2006 s Markem Ebenem, dalších několik návštěv pak shrňme pod konstatování, že se Robert do Česka rád vrací a má své české fanoušky rád.
I my máme pana Fulghuma rádi a přejeme vše nejlepší do dalších let. Happy Birthday, Robert!
Aspoň kousek z Fulghuma? Dobře. Tady jeden je:
VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.
Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život.
Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.
A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.