Životopisy online – osobnosti, celebrity

Nick Cave (celým jménem Nicolas Edward Cave), výrazný australský zpěvák, skladatel, spisovatel, herec a básník, hudební i literární novátor, jdoucí vždy tak trochu proti proudu, přichází na svět v australském městečku Warracknabeal ve státě Victoria jako třetí syn knihovnice a učitele angličtiny a matematiky(Nick Cave pochází ze čtyř dětí, má dva starší bratry a jednu mladší sestru).

Již jako dítě se Cave projevuje tak, jak jsme jej zvyklí vídat během hudebních vystoupení – je spontánní a někdy jen těžce zvladatelný, ve venkovském kostelním sboru se přitom rodí jeho později tolik palčivá potřeba vyjadřovat se svými texty v náboženských parafrázích.

V roce 1970 Nick Cave, poté co je vyloučen pro kázeňské prohřešky ze školy, začíná studovat v Melbourne, kam jej rodiče dají na internátní Caulfield Grammar School – nakonec se celá rodina přestěhuje za Nickem (jeho otec pak v novém bydlišti přichází při autonehodě o život). Po dokončení střední školy začíná Nick Cave studovat na umělecké škole Art department of Caulfield Institute of Technology (dnes nese názevMonash University), nicmémě po dvou letech školu opouští a začíná se věnovat naplno hudbě – společně se spolužáky ze stření školy zakládá skupinu, která se stává odrazovým můstkem jeho hudební kariéry – skupina nese jménoThe Boys Next Door a v roce 1978 v sestavě Nick Cave, Mick Harvey, Tracy Pew, Philip Calvert a Rowland S. Howard (ten se členem skupiny stává v roce 1979) vydává svůj první singl nazvaný „These Boots Are Made For Walking“, v roce 1979 pak skupina vydává sé první album „Door door“.

V roce 1980 se divoká skupina přejmenovává na The Birthday Party a po vydání stejnojmenného alba odchází do Londýna, kde se z provinční australské rockové kapely stává výrazný prvek hudební scény multikulturního Londýna.

V roce 1983 se Nick Cave stěhuje (ovlivněn hudebníkem ze skupiny Einstürzen­de Neubauten Blixou Bargeldem) do západního Berlína – The Birthday Party se rozpadají (někteří její členové ale budou i nadále s Cavem spolupracovat) a vzniká skupina Nick Cave And The Bad Seeds – v roce 1984 pak vychází první album nového uskupení, nazvané „From Her To Eternity“, brzy pak následuje album další, nazvané „The Firstborn Is Dead“ (1985). Do dnešních dnů Nick Cave And The Bad Seeds vydali na 14 studiových alb, mimo jiné kusy jako „Murder Ballads“ (1996), „The Good Son“ (1990), „Nocturama“ (2001) či zatím poslední „Dig, Lazarus, Dig!!!“ (2008). V roce 2006 Nick Cave vydává samostatný projekt album s názvem „Grinderman“.

Kromě hudby je Nick Cave znám jako herec a spisovatel, jeho nejznámějším literárním počinem je román „A uzřela oslice anděla“ (1989).

Bibliografie:

• Nick Cave: A uzřela oslice anděla (koupit v knihkupectví Eruditus.cz)

Diskografie (se skupinou Nick Cave And The Bad Seeds):

• 1984 -  From Her To Eternity
• 1985  – Firstborn Is Dead
• 1986 – Kicking Against the Pricks
• 1986 – Your Funeral…My Trial
• 1988 – Tender Prey
• 1990 – Good Soon
• 1992 – Henry's Dream
• 1993  – Live Seeds
• 1994 – Let Love In
• 1996 – Murder Ballads
• 1997 – Boatman's Call
• 1999 – And the Ass Saw the Angel
• 1999 – Secret Life of the Love Song/The Flesh Made
• 2001 – No More Shall We Part
• 2003 – Nocturama
• 2004 – Abattoir Blues/The Lyre of Orpheus
• 2005 – Proposition (Original Soundtrack)
• 2007 – Abattoir Blues Tour
• 2008 – Assassination of Jesse James
• 2008  – Dig!!! Lazarus Dig!!!

Ewa Farna, mladičká hvězda českého a polského popu (Eva, ač žije v České republice, ve Vendryni, je polské národnosti a stejně dobře zvládá češtinu i polštinu a je stejně oblíbená jak v České republice tak v Polsku), přichází na svět 12. srpna roku 1993 v Třinci – v současné době žije s rodiči ve slezské Vendryni, kde letos (2008) ukončí základní školní docházku.

Hudba je Ewiným koníčkem od dětství – celých pět se se učí na základní umělecké škole v Třinci hře na klavír, dva roky docházela do souboru základní pohybové výchovy Rytmika.

Kromě hudby a pohybové výchovy se Ewa Farna věnuje sportu – tři roky Eva byla členkou oddílu sjezdového lyžování (Ski Beskyd Velká Rača), místo na sport si ve svém nabitém programu najde i dnes.

Jako zpěvačka se Ewa Farna začíná prosazovat již jako jedenáctiletá, kdy vyhraje okresní pěveckou soutěž ve Frýdku-Místku, o rok později pak vítězí na Evropském festivalu mládeže v Polsku.

V roce 2006 se Ewa Farna stává vítězkou polské televizní soutěže amatérských zpěváků „Šance na úspěch“ – toto vítězství je pak výchozím bodem její pěvěcké kariéry: po tomto vítězství s navazuje s Ewou spolupráci producent Lešek Wronka, výsledkem je pak debutové album „Měls mě vůbec rád“, vydané vydavatelstvím Universal na podzim 2006 – z neznámé Ewy je rázem hvězda první velikosti, v anketě Český slavík 2006se umisťuje na prvním místě v kategorii Objev roku, Objevem roku se Ewa stává pro rok 2007 i v RGM hudebních cenách televizní stanice Óčko, „Objevem Ro©ku“ se stane v anketě časopisu Rock&Pop (2007),  její debutové album je pak v tomto roce  zvolené Deskou roku v Anděl Allianz 2006 aEwa za něj obdrží platinovou desku za 20 tisíc prodaných nosičů.

V roce 2007 Ewa Farna vydává své druhé album, nazvané „Ticho“ (opět u společnosti Universal), nedlouho po vydání je album též oceněno platinovou deskou. Svoji pvní desku Farna v roce 2007 vydává i v Polsku (zpívá pochopitelně v polštině) – deska je polskou verzí Ewina debutu „Měls mě vůbec rád“ a jmenuje se „Sam na sam“. V roce 2007 též Ewa začíná koncertovat, jako historicky nejmladší česká zpěvačka během svého turné navštíví se svojí kapelou De Rocx na 18 českých i moravských měst.

V letošním roce (2008) se Ewa umisťuje na čtvrtém místě v anketě Český slavík v kategorii Zpěvačka roku, ve stejné kategorii Allianz Anděl pak obsazuje místo třetí.  Stejný post Farna získává za rok 2008 i v anketě televizních diváků „TýTý“.

Lucie Vondráčková, jedna z nejúspěšnějších mladých hereček a zpěvaček současnosti, přichází na svět 8. března roku 1980 v rodině překladatelky Hany Sorrosové a hudebníka (a bratra Heleny Vondráčkové) Jiřího Vondráčka (kromě Lucie mají rodiče ještě syna Davida).

Budoucí kariéře zpěvačky a herečky se Lucie Vondráčková věnuje již od dětství – věnuje se baletu, modernímu tanci, zpívá – v roce 1990 se pak poprvé objeví na televizní obrazovce: dětskou roli získává v televizním seriálu pro mládež „Území bílých králů“.  Další role Lucie získává po roce 1992, jako dvanáctiletá se mihne v malé roli na prknech Národního divadla ve hře „Saténový střevíček“.

Ve stejném roce (1992) se Lucie začíná na televizních obrazovkách i coby moderátorka – moderuje v té době populární dětský pořad „Marmeláda“ – stejné jméno pak o rok později nese i první deska Lucie Vondráčkové – Lucie jako třináctiletá vydává písničky pro své vrstevníky, autory písniček jsou přitom její rodiče.

Od roku 1993 Lucie Vondráčková pravidelně vystupuje jako moderátorka, zpěvačka i herečka – vidět je ji přitom možné jak v divadle, tak v televizi či na filmovém plátně – výraznou roli má po boku Chantal Poullain ve filmu „Hrad z písku“, za roli ve filmu „Vikingové z bronských vršků“ Lucie získává cenu Zlatého dudka na festivalu v Ostrově nad Ohří, menší roli má Lucie i ve filmu „Nejasná zpráva o konci světa“.

V dalších letech Lucie Vondráčková postupně vydává několik alb (autory písní jsou opět její rodiče) , alba nesou název „Rok 2060“ (1994), „Atlantida“ (1995) a „Malá mořská víla“ (1996).

Na konci devadesátých let (1997) se z dětské hvězdy začíná Lucie Vondráčková proměňovat ve hvězdu dospělého publika – studuje (od roku 1994) pražskou konzervatoř a právě v roce 1997 začíná jako herečka působit na scéně divadla Rokoko – a začíná hned hlavní rolí, když vedle Adama Nováka ztvárňuje roli Julie ve Shakespearově dramatu „Romeo a Julie“.

Po absolvování konzervatoře Lucie Vondráčková studuje kulturologii na filozofické fakultě UK v Praze – studia zdárně dokončuje a je tak svým způsobem poněkud nevídaným zjevem mezi našimi popovými zpěvačkami a herečkami – kromě vysokoškolského diplomu se Lucie vondráčková může pyšnit i znalostí jazyků – domluví se čtyřmi.

Po roce 2000 se Lucie Vondráčková zapisuje stále zřetelněji stává jednou z nejzářivějších hvězd českého popového a muzikálového nebe – kromě již zmíněných alb vydává alba „The best of…“, „Manon“, „May day“ a „Boomerang“, jako muzikálová herečka oslní publikum v muzikálech „Excalibur“, výraznou postavu ztvární pak v muzikálech „Tajemství“ a „Kvaska“ Daniela Landy. Na divadelních prknech Lucie Vondráčková zazáří mimo jiné v kusech „Čarodějky ze Salemu“, „Othello“ či „Višňový sad“, co se týče filmu, velký úspěch slaví Vondráčková s teenagerovskou komedií Karla Janáka „Snowboarďáci“, ve filmu „Post coitum“ je pak hereckou partnerkou slavného Franca Nera.

V současné době Lucie Vondráčková patří k předním českým herečkám a zpěvačkám, pro veřejnost je ale často známější díky problematickému vztahu se svojí tetou, Helenou Vondráčkovou.

Jakub Jan Ryba, český skladatel, autor patrně nejznámější české vánoční mše „Hej mistře, vstaň bystře“ (Česká mše vánoční), přichází na svět 26. října roku 1765 v Přešticích v rodině učitele.

Už jako pětiletý hraje Jakub Jan Ryba klavírní sonáty a koncerty, zároveň se učí hře na housle a na varhany. V roce 1780, jako patnáctiletý odchází Ryba pak do Prahy, kde se strýcovou podporou studuje na gymnáziu – Prahou je přitom okouzlen, zvláště pak hudbou, která se hraje v jejích palácích a sálech. J. J. Ryba se při studiu cvičí v gregoriánském chorálu, hraje v kvartetu a zdokonaluje se ve varhanní hře. Zdrojem teoretických hudebních znalostí je mu přitom učebnice generálbasu, harmonie a kontrapunktu od J. J. Fuxe. Kromě hudby je ale věnuje i studiu nehudebnímu – věnuje se filozofii (oblíbí si zejména Senecu), studuje spisy Voltairovy a Rousseauovy, je přívržencem osvícenských myšlenek.

Postupem času, tak, jak roste jeho hudebně teoretické vzdělání, začíná pak Jan Jakub Ryba komponovat.

V roce 1788 se Jakub Jan Ryba stává poté, co jej otec náhle povolává do Nepomuku, kde se uvolňuje místo učitelského pomocníka (které ale Ryba nedostane), učitelem v malém podbrdském městečku Rožmitále, kde pak stráví celý zbytek svého života.

Být venkovským učitelem je v těch dobách spíše živořením, přežíváním, než důstojným a existenčně zajištěným životem – Rybův život ztěžuje navíc ještě to, že za své obrodné úsilí ve prospěch českého národa sklízí nevděk vrchnosti i místních zástupců církve.

Ve svém novém působišti pak komponuje Jakub Jan Ryba hudbu pro všechny příležitosti s cílem zaujmout co nejširší vrstvu posluchačů – seznam jeho skladeb je obrovský, zahrnuje přes 1400 děl, světských i církevních – dueta, tercata, kvartety, kvintety, nokturna, serenády, tance, písně, ale i koncerty, sonáty, symfonie, zpěvohry a pantomimy.

Z Rybových koncertů jsou nepozoruhodnější houslový a violoncellový, díla technicky propracovaná a náročná. Mimořádnou hodnotu mají i jeho dva kvartety pro flétnu, housle, violu a violoncello a jeho čtyřvětá symfonie.

Zpočátku má Rybova hudební tvorba zřetelný klasicistní ráz, později se pak Jaub Jan Ryba propracovává k vyzrálejšímu slohu mozartovského typu s lidově pastorálními prvky.

Nejslavnější Rybovou skladbou je, již výše zmíněná, „Česká mše vánoční“, která se postupem let stává symbolem českých vánoc. Ač zachovává tato skladba formu mše, má ráz české lidové pastýřské hry popisující zrození Ježíška a jeho obdarování prostými lidmi.

I v mnoha dalších chrámových skladbách, nešporách a áriích, zhudebňuje Jakub Jan Ryba, jako český vlastenec, české texty – jak sám říká, „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský požitek ani zpívající, ani poslouchající…“

Česky pak Jakub Jan Ryba ztvární i „Stabat mater“ a oratorium „Soudný den“. Na básně českých autorů pak komponuje písně, které pak za jeho života vycházejí v několika sbírkách.

Jan Jakub Ryba je též prvním českým hudebním teoretikem – je autorem příručky „Počáteční a všeobecní základové k umění hudebnímu“, příručky, v níž se pokusí hudební názvosloví v českém jazyce. Doplňkem této příručky má být „Velký slovník hudební“, který jeho hudebním kolegům má razit cestu k „důkladnému hudebnímu vzdělání“.

Konec Rybova života je tragický - 8. dubna roku 1815 spáchá Jakub Jan Ryba, tížen závažnými existenčními problémy, sebevraždu. Pochován je pak daleko za městem, teprve čtyřicet let po jeho smrti jsou jeho ostatky přeneseny na rožmitálský městský hřbitov.

Angus Young, australský rockový kytarista (je kytaristou, spoluzakladatelem a vůdčí muzikantskou osobností australské rockové skupiny AC/DC), rozený pódiový showman a klaun, přichází na svět 31. března roku 1959 v Glasgow ve Skotsku – ve svých pěti letech pak, v roce 1964, odchází do Austrálie, která se stává jeho druhým domovem.

Hře na kytaru se Agnus Young začíná věnovat jako mladík (hudba jej na rozdíl od školy, kterou jako patnáctiletý opouští, baví – hraje v místních skupinách, přitom je hudebně ovlivňován ze strany staršího bratra Georga, člena skupiny Easybeats. Kromě toho na Younga působí mnohé další rockové hvězdy té doby – Yardbirds, Eric Clapton či skupina The Who.

Zlomovým pro Youngovu kariéru světoznámého rockového kytaristy je rok 1973 – v tomto roce Angus Young a jeho starší bratr Malcolm zakládají skupinu AC/DC - název prý vznikl podle nápisu na vysavači rodiny Youngových.

Během několika následujících let se pak AC/DC propracovávají až do těch nejvyšších pater světové rockové hudby – hlavní slovo v kapele má přitom Angus a jeho rock'n'rollově laděné skladby, plné ostrých a snadno zapamatovatelných kytarových riffů.

Angus Young ale přitahuje pozornost publika i jinak než jen svojí hudbou a kytarovou hrou – je znám především jako neunavitelný pódiový showman: vystupuje ve školní uniformě s krátkými kalhotami, kravatou a košilí, při koncertech pak předvádí na pódiu neuvěřitelný a nekonečný proud fyzicky značně náročných kreací – přitom ale nikdy nepřestává brilantně ovládat svoji kytaru, na kterou hraje i v těch nejdivočejších pozicích (vsedě B. Johnsonovi na ramenou, vleže na zemi na zádech apod.).

Co se týče kytary, používá Angus Malcolm kytaru zn. Gibson, model SG (dnes je vyráběna na Youngovu počest přesná kopie jeho kytary, nesoucí název Gibson SG Angus Young Signature).

Se skupinou AC/DC natočí Angus Young od jejího vzniku mnoho slavných alb – ještě v sedmdesátých letech jsou to alba „High Voltage“ (1976), „Let There Be Rock“ (1977), „Powerage“ (1978) a „Highway To Hell“ (1979) a další, v osmdesátých letech pak AC/DC nahrávají alba „Back In Black“ (1980), „For Those About To Rock“ (1981), „Flick Of The Switch“ (1984), „Fly On The Wall“ (1985), „Who made Who?“ a (1986), „Blow Up Your Video“ (1988).

Skupina, která v osmdesátých letech projde částečnou personální obměnou, je pak činná i v letech devadesátých – hned v roce 1990 vydává album „Razor'Edge“, o pět let později pak vychází album „Ballbreaker“. (Zatím) posledním albem AC/DC je pak album z roku 2000 „Stiff Upper Lip“.

V roce 1996 pak Angus Young a skupina AC/DC poprvé přijíždějí do Prahy.

Bibliografie:

• Murray Engleheart: AC/DC: Maximální Rock and Roll (koupit v knihkupectví Eruditus.cz)