Václav Voska, český divadelní a filmový herec, přichází na svět krátce po vzniku samostatného Československa, 21. října roku 1918 v Praze v rodině středoškolského profesora.
V mládí Voska po střední škole začíná studovat práva na pražské Univerzitě Karlově (viz Karel IV. Lucemburský), při studiích si zároveň přivydělává jako statista v Divadle na Vinohradech – když jsou pak za okupace Československa Německem v roce 1939 uzavřeny české vysoké školy, zůstává Voska v divadle již nastálo – na scéně vinohradského divadla pak působí až do konce druhé světové války v roce 1945, vysokou školu pak již nedokončí.
V roce 1945 se Voska stává členem souboru činohry pražského Národního divadla – ve Zlaté kapličce zůstává pět let, v roce 1950 pak přechází do souboru Městských divadel pražských, kde poté působí až do konce života, do roku 1982.
Voska jako herec je představitelem především charakterních rolí – jeho intelektuálně laděné herectví vyniká vyvážeností emocionálních a rozumových složek umělecké výpovědi, je civilní, neokázalé a lidské, svým přesvědčivým projevem a melodickým, podmanivým hlasem, barytonem, si Voska získává celé generace divadelních, filmových i televizních diváků.
Na divadelním jevišti patří k jeho nejvydařenějším a nejoceňovanějším rolím především role fyzika Möbia ve hře „Fyzikové“ F. Dürrenmatta, role Emila Magise v dramatu „Vajíčko“ M. Marceaua, role Alcesta v Moliérově (viz Moliére) hře „Misantrop“, role filosofa Sókrata ve hře E. Radzinského „Rozhovory se Sókratem“ či role Torquata Tassa ve stejnojmenné hře J. W. Goethea.
Za vrchol jeho divadelního herectví jsou pak považovány jeho role Edgara z Dürrenmattovy adaptace Strindbergova díla „Tanec smrti“ a Richard II. ze stejnojmenného dramatu W. Shakespeara. Václav Voska je po větší část své herecké kariéry též oblíbeným filmovým a televizním hercem (v období husákovské {viz Husák, Gustáv} normalizace v sedmdesátých letech 20. století je mu nicméně filmová a televizní práce z politických důvodů znemožněna) – přesvědčivý výkon podává mimo jiné ve filmech „Noc klavíristy“, „Housle a sen“ či „Touha Sherlocka Holmese“ .
Na televizních obrazovkách se pak Voskovo herecké umění objevuje např. v televizních seriálech „F. L. Věk“, „Sňatky z rozumu“ či „A na konci je začátek“.
Po celou dobu své umělecké kariéry Voska úzce spolupracuje s rozhlasem.
Václav Voska umírá 20. srpna roku 1982 ve Valašském Meziříčí, jeho ostatky jsou uloženy na pražských Olšanských hřbitovech.