Kdyby měl český film svého kouzelníka, Václav Vorlíček by mezi nejvážnější kandidáty patřil bez debat. Dokázal poslat čarodějnici na koštěti mezi obyčejné lidi, nechat Popelku získat prince pomocí tří oříšků a zároveň přimět diváky, aby se smáli transplantaci mozků nebo tajným agentům. Jeho filmy se přitom neztratily ani za hranicemi. Tři oříšky pro Popelku, Dívka na koštěti nebo Arabela dodnes znají celé generace diváků.
Václav Vorlíček se narodil 3. června 1930 v Praze do kulturně založené rodiny. K filmu se dostal už jako gymnazista prostřednictvím skautského tábora, kde se podílel na natáčení dobrodružného filmu Na dobré stopě. Po maturitě se poprvé hlásil na FAMU, ale nebyl přijat. Nastoupil proto na Barrandov a o rok později už přijímací zkoušky zvládl. Režii na FAMU studoval v letech 1952 až 1956 a jeho absolventským filmem byla satira Direktiva.
K samostatné režii se dostal na začátku 60. let. Nejprve se věnoval také dětským filmům, například Případu Lupínkovi a Kuřatům na cestách, ale postupně se našel především v komedii a fantastických příbězích. Zásadní pro jeho kariéru bylo setkání se scenáristou Milošem Macourkem. Jejich první společnou realizací byla v roce 1966 komedie Kdo chce zabít Jessii?, která spojila hraný film s komiksovými postavami Káji Saudka. Následovaly Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky a Pane, vy jste vdova!.
Vorlíček se přitom dokázal pohybovat mezi absurdní komedií a pohádkou. Dívka na koštěti z roku 1971 přivedla čarodějnici Saxanu do světa lidí a stala se jedním z jeho nejúspěšnějších filmů. Filmový přehled uvádí, že ji v kinech vidělo více než dva miliony diváků. O dva roky později přišla pohádka, která jeho jméno spojila s Vánocemi už navždy – Tři oříšky pro Popelku. Film s Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem se prosadil také v zahraničí, výrazně například v Německu a Norsku.
Další úspěchy následovaly v rychlém sledu. Vorlíček natočil Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Což takhle dát si špenát, Jak se budí princezny nebo Princ a Večernice. V televizi pak vytvořil společně s Macourkem seriály, které se staly klasikou dětské tvorby – především Arabelu, Létajícího Čestmíra, Rumburaka a Křečka v noční košili. Arabela se poprvé vysílala o Vánocích 1980 a postupně se dostala i k divákům v zahraničí.
V 90. letech Vorlíček pokračoval v pohádkové tvorbě a podílel se například na filmech Kouzelný měšec, Pták Ohnivák a Jezerní královna. Spolupráce s Macourkem pokračovala také po pádu komunismu, jejich posledním společným filmem byl Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. Vorlíček později natočil ještě Saxánu a Lexikon kouzel, která se v roce 2011 vrátila k příběhu čarodějnice Saxany.
Vedle filmování působil Vorlíček také jako pedagog na FAMU, kde v letech 1971 až 1992 vyučoval režii a v letech 1988 až 1990 vedl katedru. V roce 2017 převzal na karlovarském festivalu Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary za přínos české kinematografii. O rok dříve vyšla jeho vzpomínková kniha Pane, vy jste režisér!, kterou napsal společně s Petrem Mackem.
Václav Vorlíček ženatý s výtvarnicí a grafičkou Sofií Vorlíčkovou. Manželé měli dvě dcery – architektku Kateřinu Hořavovou a výtvarnici Zuzanu Marešovou. Sofie Vorlíčková zemřela v roce 2009.
Václav Vorlíček zemřel 5. února 2019 v Praze ve věku 88 let. Česká televize tehdy připomněla jeho nejznámější díla a režisér Zdeněk Zelenka ho označil za svého učitele a přítele. Vorlíčkovy filmy ale jeho odchodem neskončily – Popelka, Saxana, Arabela i další jeho postavy dál žijí v televizních reprízách a každá nová generace si k nim nachází vlastní cestu.