Karel Marx, německý filozof, ekonom a politik, přichází na svět 5. května roku 1818 v Trevíru v rodině advokáta. Z jeho dětství a mládí není známo nic významného.
Na počátku dospělosti začíná Marx studovat práva v Bonnu – ale vzorný student není, stává se členem studentského spolku, dělá dluhy, je udán, že nosí zakázané zbraně. Kromě toho se zasnoubí s Jenny von Westphalen, dívkou z aristokratické rodiny – ani její ani Marxovi rodiče nejsou tímto svazkem nadšeni.
Po dvou semestrech v Bonnu odchází Karel Marx na práva do Berlína. I zde je ale studium na vedlejší koleji – když již Marx navštíví nějakou přednášku, je to spíše přednáška z oblasti filozofie či dějin než přednáška z právních věd.
Nakonec Karel Marx ve svých 23 letech promuje v Jeně na filosofické fakultě. Ve stejné době se stává členem Doktorského klubu, spolku mladých Hegelových přívrženců (s Hegelem se Marx později rozchází).
Přes svůj nezájem o vzdělávací systém má Karel Marx přání vydat se na akademickou dráhu a stát se profesorem – jeho značně levicové hegeliánské postoje mu ale kariéru akademika uzavřou, po nástupu vlády Friedricha Wilhelma IV. v roce 1840 ovládá totiž německé země silný protihegelovský kult.
Karel Marx se tedy stává novinářem, nastupuje na místo redaktora v Kolíně vycházejících a liberálně smýšlejících „Rheinische Zeitung“. Od roku 1842 se stává šéfredaktorem – rediguje list v odvážném, svobodném duchu, ale komunismus, jehož vůdčí osobností se později stane, velmi rozhodně odmítá. Neustálé cenzurní zásahy nakonec donutí Marxe, aby se svého místa vzdal, brzy poté „Rheinische Zeitung“ zanikají. Karel Marx se rozhoduje pro emigraci – než ale Německo opustí, ožení se ještě se svojí snoubenkou, Jenny.
Po svém odchodu z Německa žije Karel Marx nejprve v Paříži, kde publikuje „Německo-francouzské ročenky“. V jejich prvním (a jediném) čísle vyjde mimo jiné Marxova studie „Úvod ke kritice Hegelovy filozofie práva“.
V Paříži se Karel Marx seznamuje s Friedrichem Engelsem a z tohoto seznámení se vyvine celoživotní přátelství, z Engelse, syna textilního továrníka z Barmenu, též zpočátku mladohegeliána, se stává postupem času Marxův nejbližší spolupracovník.
Marxův pobyt v Paříži netrvá dlouho – brzy je na žádost pruské vlády vypovězen. Usazuje se tedy přechodně v Bruselu, kde ve spolupráci s Engelsem v roce 1845 vznikne „Německá ideologie“. Též zde vznikne Marxova polemika s francouzským utopickým socialistou Proudhonem, polemika, kterou Karel Marx ironicky nazve podle názvu jedné z Proudhonových prací („filozofie bídy“) „Bída filozofie“ (1847).
Marx se též v Bruselu velmi intenzívně věnují mezinárodní politice – vstupuje společně s Engelsem do Svazu komunistů, z jehož pověření pak v roce 1848 společně sepisují „Komunistický manifest“, jenž se pak stává čímsi jako biblí, je-li možné tento termín v této souvislosti užít, marxistického socialismu.
Za německé revoluce v roce 1848 přesidluje Karel Marx (s Engelsem) do Kolína nad Rýnem. Rok zde vydává „Neue Rheinische Zeitung“, ale když revoluce ztroskotá, je souzen, osvobozen, ale opět vypovězen.
Marx odchází opět do Paříže, a když je i odtud vypovězen, stěhuje se do Londýna, kde pak, povětšinou v bídě, hmotně podporován Engelsem, žije až do své smrti.
V Londýně Karel Marx důkladně studuje národohospodářství a jako první velký plod tohoto studia vychází v roce 1859 jeho „Kritika politické ekonomie“.
V roce 1864 se Karel Marx stává duchovním vůdcem a sekretářem nově založené komunistické organizace, tzv. První internacionály.
Myšlenky spisu „Kritika politické ekonomie“ pak v zásadních rysech Karel Marx převezme i do prvního svazku svého ústředního díla, skládajícího se ze tří svazků, díla, jímž je „Kapitál“. Sám dokončí pouze první svazek, který bez valného ohlasu vychází v roce 1867 – V roce 1883, 14. března, Karel Marx, vyčerpán organizační prací v První internacionále a fyzicky i psychicky opotřebován prací na svých spisech, v Londýně umírá…
Zbylé dva svazky „Kapitálu“ vydává pak Engels po Marxově smrti v letech 1885 a 1894.
Historické působení Marxových myšlenek je nesmírné – další vývoj marxismu po Marxově smrti probíhá víceméně ve dvou základních liniích. Je to jednak „revizionistický“ socialismus sociálnědemokratických stran, který chce uskutečnit socialistický řád pozvolnou reformou, a jednak revoluční komunismus, který se pak dostane k moci revolucí v Rusku v roce 1917 – ideologickým rozvinutím tohoto typu marxismu jsou pak leninismus a stalinismus (viz Stalin, J. V.).
Marx-filozof je zapsán v dějinách filozofie především tím, že jako první poznává v plném rozsahu význam ekonomické základny společenského života, stejně jako poznává fakt třídního boje v dějinách a vliv těchto dvou na kulturní i duchovní vývoj člověka. Ani jeho protivníci nepopírají, že toto poznání má zcela zásadní význam. V tom je Marxova velká a trvalá zásluha.
Marxovou chybou ovšem je, že toto své poznání, svůj objev, povyšuje nad cokoliv jiného – tedy, chybný není Marxův objev, chybný je jeho povýšení na jediný určující, absolutní světonázor (marxismus).
Z toho vyplývá i (filosofická) kritika marxismu – lze ji shrnout takto: marxismus za prvé nedoceňuje duchovní fenomény a hodnoty, zvláště náboženství a umění, chápe-li je jako pouhou nástavbu a odraz ekonomických procesů. Za druhé – tato jednostrannost brání marxismu vidět jinou cestu, než je cesta totálního revolučního zvratu – Karel Marx vychází z optimistických přesvědčení, že revoluce a zespolečenštění výrobních prostředků samy budou stačit na odstranění lidského egoismu a všeho vykořisťování.
Dvacáté století (leninismus, stalinismus, Čína, východní blok, Korea atd.) dalo za pravdu Marxovým kritikům, nicméně je pravda, že mnohá společenská hnutí a systémy si z Marxova učení vzala vždy jen tolik, kolik potřebovala ke svému udržení se u moci.