Výročí dne – 16. 8. 1921. Nikola Šuhaj, konec legendy

Nikola Šuhaj. V Česku snad není nikdo, kdo by toto jméno alespoň jednou neslyšel. V roce 1933 příběh zbojníka literárně zpracoval v románové baladě Nikola Šuhaj loupežník spisovatel Ivan Olbracht. Za své dílo obdržel ještě ve stejném roce Státní cenu za literaturu (navzdory kritickým hlasům především z četnických kruhů, podle kterých oslavoval zločince a vraha četníků)… a z Nikoly Šuhaje se stala legenda, která přitahuje pozornost dodnes.

Není divu, v podání Ivana Olbrachta je Nikola Šuhaj Robinem Hoodem, který bohatým bral a chudým dával. Podobně byl vykreslen ve filmových a divadelních adaptacích, kterých vzniklo několik. V televizi je i dnes často reprízován televizní film režiséra Evžena Sokolovského Nikola Šuhaj loupežník s Petrem Čepkem v hlavní roli, slavnou se stala muzikálová adaptace Balada pro banditu, kde Nikolu Šuhaje ztvárnil Miroslav Donutil.

Životopis skutečného Nikoly Šuhaje? Zbojník z Koločavy zemřel v pouhých 23 letech

Předobraz Olbrachtova hrdiny? Nikola Šuhaj (také Mykola Sjuhaj nebo v maďarštině Miklós Szuhaj) se narodil 3. dubna roku 1898 Petrovi a Hafii Šuhajovým v Koločavě na severovýchodě Podkarpatské Rusi, která tehdy byla pod maďarskou (uherskou) správou. Za první světové války byl Nikola Šuhaj odveden k 85. uherskému pluku.

Na frontu ale nikdy nedorazil – z armády zběhl a až do konce války se skrýval v lesích kolem rodné Koločavy. Uherské četnictvo, byť se snažilo, vojenského zběha Nikolu Šuhaje nikdy nedopadlo. Naopak, dva maďarské četníky Nikola Šuhaj zabil.

Po skončení války vystřídala maďarské četnictvo rumunská armáda, která v roce 1919 obsadila část Podkarpatské Rusi. Ani ta ale Šuhaje, který živil loupežemi, nikdy nedopadla. To se podařilo až četníkům československým, kteří přišli na Podkarpatskou Rus se vznikem Československa. Právě střety mezi nimi a Nikolou Šuhajem v letech 1920 – 21 stály za vznikem legendy, již tak mistrně zpracoval Ivan Olbracht.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ  Elinor Ostromová, první laureátka Nobelovy ceny za ekonomii, zemřela

Ani ne roční řádění Nikoly Šuhaje si vyžádalo několik obětí mezi četníky, jeho banda přepadávala hlavně bohaté obchodníky, loupila v kostelích… V bezpečí ale nebyl nikdo, Nikola Šuhaj se nerozpakoval ztrestat ty, kdo by jej byť náznakem zradili četníkům.

Konec přišel z rukou bývalých přátel. Sedláků z Koločavy

Po událostech z 16. 5. 1921, kdy byl Nikolou Šuhajem zastřelen strážmistr Ondřej Hrabal, došla československým úřadům na Podkarpatské Rusi trpělivost. Už 20. května byla vypsána odměna 3 000 Kč pro ty, kdo přispějí k dopadení nebezpečného zbojníka a jeho ani ne šestnáctiletého bratra, který s ním v kraji loupil a přepadával.

Ještě několik měsíců se dvojici dařilo se zatčení vyhýbat. Teprve 16. srpna si pro ně přišla smrt – rukou bývalých přátel, sedláků Adama Ivaniče, Ivana Burkaly a Danilo Markuse z Koločavy. Ti se s bratry Šuhajovými setkali na polonině Žalopka a ubili je sekyrami. Teprve poté na místo zavolali četnictvo. Slíbenou odměnu vrazi Šuhajových nakonec nedostali, oni sami byli souzeni za dvojnásobnou vraždu. Soud v Berehově je ale v roce 1922 osvobodil.