Zeno Dostál, český spisovatel, scénárista a filmový režisér, přichází na svět 12. listopadu roku 1934 v Konicích na Prostějovsku jako syn advokáta a místního starosty.
Dostálovo dětství je tragicky ovlivněno probíhající druhou světovou válkou – jeho rodiče jsou z rasových důvodu (jsou židovského původu) internováni v koncentračním táboře, sám Zeno Dostál je nucen se v posledním roce války tajně skrývat u příbuzných.
Po druhé světové válce Dostál studuje prostějovské gymnázium (maturuje v roce 1952), poté začíná studovat Pedagogickou fakultu pražské Univerzity Karlovy (viz Karel IV. Lucemburský), z politických důvodů je ale vyloučen. Poté se Zeno Dostál živí jako dělník, a to nejprve v Litovli, později pak pracuje v mnoha různých dělnických profesích, mimo jiné jako strojvůdce aj.
V roce 1960 pak Zeno Dostál nastupuje jako rekvizitář do Filmového studia Barrandov, v roce 1963 pak tamtéž začíná působit jako pomocný režisér.
Od roku 1992 je Zeno Dostál předsedou pražské Židovské obce.
Jako literát je Zeno Dostál známý především jako autor prozaického cyklu, založeného na paralele s dvanácti znameními zvěrokruhu – jednotlivé prózy nesou název „Býk, Beran a Váhy“ (1981), „Lev a Štír“ (1983), „Vrata“ (původně „Střelec“, 1987), „Vodnář“ (1987), „Rekrut“ (původně „Rak“, 1989), „Labuť“ (1993), „Ryby“ (1994) a vyprávějí o osudech a proměnách hanácké vesnice od třicátých let 20. století, přičemž rozhodující prostor Dostál věnuje především tématu okupace Československa Německem a tématu násilné kolektivizace vesnice po roce 1948.
Jako filmový scénárista a režisér je pak Zeno Dostál známý především jako autor filmu „Král kolonád“ (1990), který podle své novely „Lev“ sám režíruje a jako autor filmové adaptace prózy I. Olbrachta „Golet v údolí“ (1995).
V roce 1995 Zeno Dostál pracuje na svém dalším filmu, a to na adaptaci povídky Guy de Maupassanta „Chlípník“, práci ale nedokončí – 30. ledna roku 1996 Zeno Dostál v Praze předčasně umírá.