Na mnoho nacistických válečným zločinců spravedlnost nikdy nedosáhla – například Josef Mengele zemřel přirozenou smrtí v poměrně vysokém věku, aniž by se kdy zodpovídal ze svých zločinů. Někteří nacisté a příslušníci SS, kteří páchali za druhé světové války zvěrstva na okupovaných územích na Západě i Východě, byli dostižení, byť mnozí i po desítkách let.
Jedním z nejznámnějších případů válečného zločince dopadeného dlouho po konci války, byl i Klaus Barbie. Na první pohled muž s „panenkovským“ přijmením, na pohled druhý SS–Obersturmführer známý jako „lyonský řezník“, který neváhal ukájet svoje sadistické choutky i na dětech.
Životopis Klause Barbie? Otec z něj chtěl mít kněze, kariéru udělal v jednotkách SS
Klaus Barbie se narodil jako Nikolaus Barbie 25. října roku 1913 v Bad Godesbergu nedaleko Bonnu. Oba jeho rodiče byli učiteli, do školy, ve které otec učil, tak Klaus chodil.
Barbieho otec, křestním jménem také Nikolaus, byl těžkým alkoholikem, možná to byl následek jeho působení v armádě za první světové války. Byl těžce raněn u Verdunu, zajat a nikdy už se docela neuzdravil. Své dva syny týral a ponižoval, od Nikolause chtěl, aby vystudoval teologii.
V roce 1933 postihla rodinu tragédie, které poznamenala celý další Barbieho život. Nejprve zemřel ve věku 18 let na následky chronického onemocnění Klausův bratr. Nedlouho po něm zemřel i otec. Před Klausem Barbie se otevřely docela nové obzory – nacistický režim Adolfa Hitlera byl na vzestupu a otevřenou náruč měl pro každého.
Klaus Barbie byl jako nezaměstnaný nejprve povolán do Říšské pracovní služby. Už v roce 1935 ale začíná jeho kariéra v SS, kam vstoupil jako člen 272 284. V SS začal pracovat pro tajnou službu (SD), v roce 1937 se stal členem nacistické strany.
Klaus Barbie za druhé světové války?
Po obsazení Nizozemska byl odvelen do Amsterodamu, kde byl přímo podřízený Adolfu Eichmannovi – podílel se tak na idekńtifikaci a deportacích nizozemských Židů. V roce 1942 začíná Barbieho kariéra v okupované Francii, kterou tak nenáviděl jeho otec.
Byl převelen do Dijonu, odkud ještě ve stejném roce přešel do Lyonu. Tady se úřadovna SS nacházela ve čtyřhvězdičkovém hotelu Hôtel Terminus. A tady se Barbie osobně dopouštěl ohavných zločinu na dospělých i dětech. Strhávání kůže, bití, ponořování hlavy do kbelíků s čpavkem… to je jen drobný výčet jeho krutostí.
Po válce francouzské úřady spočítaly, že Klaus Barbie byl osobně zodpovědný za smrt 14 tisíc lidí. Účastnil se zátahů a zatýkání, osobně vedl výslechy, byl to on, kdo poslal 44 židovských dětí ze sirotčince v Izeu do Osvětimi. Za svoji „činnost“ si vysloužil v roce 1943 Železný kříž první třídy z rukou Adolfa Hitlera.
Po válce sloužil jihoamerickým diktátorským režimům
Po válce se Barbiemu podařilo zmizet. V roce 1947 pak začal pracovat pro americkou zpravodajskou službu CIC. Když francouzské úřady zjistili, že Barbie pracuje pro USA, požadovali jeho vydání. Neúspěšně.
Namísto toto CIC pomohla Klausi Barbiemu utéct do Bolívie. Tady pak 30 let žil jako Klaus Altmann. V jižní Americe Barbie spolupracoval s drogovými kartely, měl vlastní zabijácké komando, dělal špinavou práci pro místní diktátorské režimy.
V roce 1971 byl Klaus Altmann alias Klaus Barbie odhalen Beate a Serge Klarsfeldovými, kteří měli mezi lovci nacistů stejnou pověst jako proslulý Simon Wiesenthal. Ani oni se nikdy nedokázali smíířit s tím, že by nacistickým zločincům snad měly jejich zločiny projít.
Do Francie byl lyonský řezník vydán ale až poté, co se v Bolívii ujal moci nový režim. Stalo se tak v roce 1983. Soud s Klausem Barbie začal o čtyři roky později – rozsudek zněl doživotí. Ve francouzském vězení pak Klaus Barbie ve věku 77 let zemřel v roce 1991. Příčinou smrti byla leukémie a rakovina prostaty.