Adolf Eichmann, německý státní úředník a obersturmbannführer SS, hlavní vykonavatel tzv. konečného řešení židovské otázky v hitlerovském (viz Hitler, Adolf) Německu, přichází na svět 19. března roku 1906 v německém Solingenu v rodině účetního – od roku 1911 (po smrti matky) pak Eichmann žije s otcem a sourozenci v rakouském Linci.
Vzdělání Adolf Eichmann získává na vyšší státní reálce Franze Josefa (viz František Josef I.) a na technické škole (ani jednu ze škol ale nedokončí), několik let se pak živí v různých povoláních, např. jako obchodní cestující u americké firmy, prodávající maziva (Vacuum Oil Company).
V roce 1932 Adolf Eichmann vstupuje do rakouské odnože nacistické NSDAP a SS, po jejich zákazu v Rakousku pak Eichmann odchází (1. srpna roku 1933) do Německa: v roce 1934 pak Adolf Eichmann vstupuje do státních služeb, když se stává pracovníkem berlínské centrály zpravodajské služby SS, tj. SD.
Na tomto svém postu se Eichmann nejprve podílí na práci v zednářském oddělení, po pěti měsících pak nastupuje do oddělení, zabývajícího se otázkou Židů v nacistickém Německu – tady se Adolf Eichmann významně podílí na perzekucích německých Židů v prvním letech nacistické diktatury.
V roce 1938, po anšlusu (obsazení) Rakouska hitlerovským Německem, je Adolf Eichmann převelen do Vídně, kde se stává hlavním organizátorem židovské emigrace – z jeho popudu je založena vídeňská Ústředna pro židovské vystěhovalectví, která se pak stává podnětem pro založení Říšské ústředny pro židovské vystěhovalectví (na počátku roku 1939 na příkaz H. Göringa {viz Göring, Hermann Wilhelm) a české Ústředny pro židovské vystěhovalectví v Praze (po německé okupaci Československa).
Po vypuknutí druhé světové války (1939) se Adolf Eichmann stává úředníkem nově zřízeného Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) – je jmenován vedoucím IV B 4 (IV. – označení gestapa, B – označení oddělení „Sekty“, 4 – označení poddělení „Židé“) referátu pro řešení židovské otázky (tzv. Judenreferat, tj. „židovský referát“).
V čele svého referátu pak Adolf Eichman od roku 1940 organizuje masové deportace (transporty) židovského obyvatelstva z Německem okupovaných území do koncentračních (vyhlazovacích) táborů, po konferenci ve Wannsee (leden 1942, Eichmann je jedním z jejích organizátorů) se pak stává Adolf Eichman jedním z hlavním strůjců a vykonavatelů tzv. konečného řešení židovské otázky.
Adolf Eichmann nese jeden z největších podílů viny na vyvražďování židovského obyvatelstva za druhé světové války v Evropě – činnost jeho úřadu není pak utlumena ani s blížícím se koncem války (do jara roku 1944 je transporty do vyhlazovacích táborů odvlečeno a zavražděno přes 5 miliónů Židů), naopak – po okupaci horthyovského (viz Horthy de Nagybánya, Miklós) Maďarska Německem organizuje Adolf Eichmann masové transporty maďarských Židů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
Během několika měsíců je z Maďarska do Osvětimi zavlečen a zavražděn téměř půlmilión maďarských Židů – těsně před koncem války pak Adolf Eichmann rozkáže poslat kolem 50 tisíc maďarských Židů na rakouské hranice (tedy na hranice Říše), kde mají tito Židé stavět obranná zařízení – kvůli zničeným vlakovým kolejím je pak těchto 50 tisíc Židů posláno z Budapešti pěšky – tisíce lidí jsou pak při pochodu smrti zavražděni.
Po skončení druhé světové války se Adolfu Eichmannovi podaří uniknout spravedlnost – nejprve se celých pět let skrývá pod falešnou identitou v Německu a Itálii (Jako Otto Henninger se živí jako dřevorubec a chová drůbež), se mu pak podařilo s pomocí církve a podzemní organizace SS Odessa uprchnout (podobně jako třeba J. Mengelemu {viz Mengele, Josef} do Argentiny (v roce 1950), kde pak žije celých deset let jako Ricardo Klement.
V roce 1960 se pak podaří izraelské tajné službě (Mossad) Eichmanna v Argentině vypátrat – 21. května je Adolf Eichmann (tajně) převezen do Izraele, kde je pak v Jeruzalému souzen za své zločiny spáchané na židovském obyvatelstvu za druhé světové války a odsouzen k trestu smrti oběšením.
31. května roku 1962 je pak Adolf Eichmann ve věznici Ramleh u Tel Avivu popraven.