Jestli je někoho možné označit za nejstarší českou herečku, byla by to právě ona – v roce 2022 stoletá Alexandra Myšková, první manželka herce Vladimíra Ráže. Byla to láska na první pohled, porodila mu dvě děti. Když se ale při natáčení Pyšné princezny pohádkový král Miroslav zamiloval do princezny Aleny Vránové, byl konec.
Je ale Alexandra Myšková ještě vůbec „naší“ herečkou? Vždyť půlku života prožila v exilu. V Norsku se prosadila jako pedagožka a divadelní a rozhlasová režisérka. V roce 1983 obdržela za inscenaci Turgeněvova dramatu Měsíc na vsi norskou cenu kritiků. Za celoživotní přínos norské kultuře byla oceněna Řádem krále Haralda V.
Životopis Alexandry Myškové je historií jednoho století
Zpět na začátek. Narodila se 4. dubna roku 1922 v Praze, v Praze také vystudovala konzervatoř. A proč se vlastně pro herecká studia rozhodla? Lásku k divadlu, opeře a slovesnému umění v ní budovali rodiče už do dětství, zpívala také v začínajícím Kühnově dětském sboru. Na konzervatoř se přihlásila z kvarty gymnázia… a byla přijata.
Po konzervatoři Alexandra Myšková, mezi kolegy známá jako Saša, hrála v Divadélku 99 na Národní třídě v Praze. Jejím prvním představením byla dramatickou montáž z dopisů Karoliny Světlé a Jana Nerudy Román a lásky a cti.
To bylo ještě za okupace a Protektorátu. Po válce nastoupila do Studia Národního divadla a odtud její kroky směřovaly do Realistického divadla. Mezi roky 1950 – 1970, až do své emigrace, byla členkou souboru Městských divadel pražských.
Jako herečka to Alexandra Myšková neměla po roce 1948 snadné – neprojevovala dostatek budovatelského nadšení, ve svých chladných postojích vůči komunistické zvůli byla zásadová. Režim byl stejně zásadový k ní – velké role ve filmu, divadle a později v televizi se jí po většinu tuzemské kariéry vyhýbaly.
S koncem Pražského jara přišlo rozhodnutí emigrovat
Když přijeli v roce 1968 do Československa okupační tanky Varšavské smlouvy, rozhodla se Alexandra Myšková, v té době (od roku 1961) už pedagožka na DAMU, pro emigraci. Odešla do Norska, kde už od 1. září roku 1969 vyučovala na Státní divadelní škole v Oslu. Nejprve se souhlasem československých úřadů, po roce 1970 už bez něj. Když ji totiž úřady vyzvaly, aby si domů přijela prodloužit doklady, opravňující ji k pobytu v Norsku, rozhodla se tuto „nabídku“ nevyužít.
K pedagogické práci přibrala Alexandra Myšková později práci režisérskou. Režírovala v divadle i v rozhlase, za svoji práci byla oceněna kritikou i králem – jak píšeme už nahoře v prvních odstavcích.