Otakar Vávra se narodil 28. února 1911 v Hradci Králové a patří mezi nejvýznamnější české filmové režiséry. Původně studoval architekturu v Brně a Praze, ale záhy ho uchvátil film. Jeho kariéra začala již v 30. letech, kdy natočil experimentální snímky jako Světlo proniká tmou (1931).
Vávra si brzy získal pověst průkopníka české kinematografie a začal se věnovat tvorbě celovečerních filmů. Jeho první výrazný úspěch přišel s adaptací románu Filosofská historie (1937), která mu otevřela dveře do československé filmové elity.
Vávrův režisérský životopis? Během druhé světové války natočil Otakar Vávra řadu filmů, které byly politicky neutrální, což mu pomohlo udržet si kariéru i v obtížných časech protektorátu. Nicméně po válce čelil kritice za to, že přijal ocenění od nacistické správy. Po roce 1945 se připojil ke Komunistické straně a podílel se na budování nového filmového průmyslu.
Největšího ohlasu dosáhl Otakar Vávra v 50. letech se svou husitskou trilogií Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955) a Proti všem (1956), které byly velkolepými historickými díly oslavujícími české hrdinství. I přes politické vlivy Vávra zůstával uznávaným tvůrcem, a to až do konce své kariéry.
Vávrova tvorba se výrazně rozšířila během 60. let, kdy natočil několik klíčových filmů československé nové vlny, například Kladivo na čarodějnice (1969), které reflektovalo nesmyslnost totalitního útlaku.
V 70. letech vytvořil další velké projekty, jako válečné trilogie Dny zrady (1973) a Sokolovo (1974). Vávra pokračoval v režijní činnosti až do konce 80. let. Zemřel 15. září 2011 ve věku 100 let, přičemž jeho odkaz zůstává jedním z pilířů československé kinematografie.
Manželkou Otakara Vávry byla české rešisérka Jitka Němcová.