Transplantace srdce byla kdysi považována za nemožnou, teprve v posledních desetiletích 20. století se stala zákrokem, který dal naději na důstojný život pro tisíce pacientů s vážnými srdečními chorobami. Jaká cesta vedla k prvnímu úspěšné transplantaci srdce chirurga Christiaana Barnarda v roce 1967? Poznejte příběh, jenž je fascinující směsí vědeckých objevů, odhodlání a odvahy.
Cesta k transplantaci srdce: První neúspěšné pokusy a průkopníci
Myšlenka nahradit nemocné srdce zdravým se objevila už na počátku 20. století. První experimenty probíhaly na zvířatech – v roce 1905 transplantoval francouzský chirurg Alexis Carrel srdce psa. Ačkoliv tyto pokusy pomohly pochopit základní principy, teprve pokrok v chirurgických technikách a imunologii umožnil myšlenku transplantace realizovat u lidí.
V 50. letech provedli američtí vědci James Hardy a Richard Lower první experimentální transplantace srdce u šimpanzů. V roce 1964 Hardy transplantoval šimpanzí srdce do lidského pacienta, který však přežil pouze několik hodin – problémem byla imunologická reakce těla na cizí orgán. Tyto neúspěchy byly klíčové pro vývoj imunosupresiv, která hrají zásadní roli v úspěšnosti transplantací.
První úspěšná transplantace srdce. Příběh Christiaana Barnarda
Dne 3. prosince 1967 v nemocnici Groote Schuur v Kapském Městě napsal chirurg Christiaan Barnard novou kapitolu v dějinách medicíny. Pacientem byl Louis Washkansky, 53letý muž s těžkým srdečním selháním. Dárcem bylo srdce 25leté Denise Darvallové, která zemřela po autonehodě.
Operace trvala devět hodin a Barnardovi asistoval tým 30 lékařů a sester. Použití nových imunosupresiv, zejména kortizonu, umožnilo tělu přijmout nový orgán. Washkansky přežil operaci, srdce fungovalo dobře, ale zemřel po 18 dnech na zápal plic. Přesto to byl průlom – ukázalo se, že transplantace srdce je technicky možná.
Zajímavostí je, že Barnard nebyl jediný, kdo se chystal na podobnou operaci. Americký chirurg Norman Shumway byl na stejné cestě, ale Barnard ho předběhl o několik měsíců. Jeho úspěch odstartoval „transplantační závody“ a inspiroval chirurgy po celém světě.
Co vlastně řeší transplantace srdce?
Transplantace srdce je určena pacientům s vážnými formami srdečního selhání, kdy už jiné možnosti léčby selhávají. Nejčastěji jde o pacienty s ischemickou chorobou srdeční, kardiomyopatií nebo vrozenými vadami srdce. Transplantace dává těmto lidem šanci na nový život, kdy zdravé srdce obnoví funkci krevního oběhu.
Transplantace srdce v Československu a současnost
První transplantaci srdce u nás provedl MUDr. Pavel Firt v roce 1984 ve Fakultní nemocnici v Praze. Pacientem byl Karel Plšek, který přežil téměř 13 let. Tento úspěch položil základ pro rozvoj transplantační medicíny v Česku.
Dnes je transplantace srdce standardní metodou léčby srdečního selhání. Každoročně se provádějí tisíce těchto operací po celém světě. Díky pokročilým imunosupresivům, lepším technologiím a rostoucí dostupnosti dárcovských orgánů se zvyšuje i úspěšnost a kvalita života pacientů.
Zajímavosti o první transplantaci
Christiaan Barnard, původem z Jihoafrické republiky, získal část svého vzdělání ve Spojených státech, kde se inspiroval prací Richarda Lowera a Normana Shumwaye.
Operaci provázel etický problém – jak přesně určit okamžik smrti dárce. Denise Darvallová byla první dárkyní, jejíž smrt byla oficiálně označena jako mozková.
Média z Barnarda udělala celosvětovou celebritu, což přineslo transplantacím nebývalou pozornost.
Současné výzvy a budoucnost
Přestože jsou transplantace srdce dnes běžnější, stále zůstávají velkou výzvou. Největší problém představuje nedostatek dárců a celoživotní závislost pacientů na imunosupresivech. Budoucnost však může přinést další průlom – například umělá srdce nebo geneticky upravené orgány od zvířat.
První transplantace srdce Christiaana Barnarda byla mezníkem, který inspiroval svět. Její odkaz žije dál – v každém novém úspěchu moderní medicíny, která dokáže zachránit lidský život.