Zdeněk Fierlinger, český politik a diplomat, předseda československé vlády v letech 1945-46 a dlouholetý člen ústředního výboru Komunistické strany Československa (1948-71), přichází na svět 11. července roku 1891 v Olomouci v rodině středoškolského profesora.
Vzdělání Fierlinger získává na obchodní akademii (maturuje v roce 1910), v letech 1910-14 pak pracuje v Rusku jako zástupce americké firmy MacCormick International Harvester.
V Rusku Fierlinger zůstává i po vypuknutí první světové války – brzy pak vstupuje do vznikajících československých legií, v jejichž řadách bojuje mimo jiné v bitvě u Zborova. Jako legionář pak Fierlinger bojuje i ve Francii.
Po skončení první světové války a návratu do Československa Fierlinger v roce 1919 vstupuje do diplomatických služeb – v letech 1921-24 působí na postu československého vyslance v Nizozemsku, na stejném postu pak působí v letech 1924-25 v Rumunsku, v letech 1925-28 ve Spojených státech amerických, v letech 1928-32 ve Švýcarsku a v letech 1932-36 v Rakousku – v těchto letech je Fierlinger jedním z nejbližších spolupracovníků E. Beneše (viz Beneš, Edvard), s nímž jej pojí i osobní přátelství.
Od roku 1924 je Fierlinger členem sociálnědemokratické strany.
V roce 1937 se Fierlinger stává československých vyslancem v Sovětském svazu (někdy do třicátých let je také datován (údajný) počátek Fierlingerovy spolupráce se sovětskou NKVD) – na tomto postu pak bude působit až do roku 1945, s výjimkou let 1939-41, kdy je vyslanectví uzavřeno následkem sovětsko-německého (Molotov-Ribentrop) paktu. V roce 1942 je pak Fierlingerův úřad povýšen z vyslanectví na velvyslanectví.
Za druhé světové války je Fierlinger jedním z hlavním představitelů československého zahraničního odboje, v Moskvě se těší neomezené důvěře československé komunistické emigrace v čele s K. Gottwaldem (viz Gottwald, Klement).
Po skončení války se Fierlinger dostává do čela sociálně demokratické strany (jejím předsedou je v letech 1945-47), uvnitř strany je představitelem levého křídla, hlásajícího co nejužší spolupráci s komunistickou stranou.
Od dubna roku 1945 je Fierlinger předsedou první poválečné československé vlády (je jím až do prvních poválečných parlamentních voleb v roce 1946), v letech 1946-47, ve vládě K. Gottwalda, a 1948-53, ve vládě A. Zápotockého (viz Zápotocký, Antonín), pak působí v československé vládě jako její místopředseda.
Během komunistického puče v únoru roku 1948 se Fierlinger výrazně spolupodílí na začlenění sociálnědemokratické strany do struktur Komunistické strany Československa, sám se pak (stále ještě v roce 1948) stává členem ústředního výboru komunistické strany (je členem předsednictva ÚV KSČ až do roku 1966) – členem ústředního výboru je pak do roku 1971.
Po odchodu z vlády v roce 1953 je pak Fierlinger zvolen předsedou Národního shromáždění, v této funkci pak působí do roku 1964. Jako poslanec Fierlinger působí v letech 1945-71.
Zdeněk Fierlinger umírá 2. května roku 1976 v Praze.