Jana Hádková patřila k osobnostem českého dokumentárního filmu, jejichž práce nebyla vždy vidět na první pohled. Její jméno se ale objevovalo u desítek filmů a televizních projektů – někdy jako režisérky, jindy jako dramaturgyně či producentky. Stála také u vzniku mnoha dokumentů, které se věnovaly českým dějinám, kultuře a výrazným osobnostem. Vedle toho učila mladé filmaře a dlouhá léta spolupracovala s Janem Burianem na jeho televizních pořadech. V srpnu 2026 zemřela ve věku 74 let.
Jana Hádková se narodila 4. dubna 1952 v Praze. Jejím rodným jménem bylo Jana Dvořáková. Vystudovala Fakultu sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy a po studiích zamířila k filmu. V letech 1977 až 1992 pracovala ve Filmovém ústavu, dnešním Národním filmovém archivu, kde působila jako výzkumná pracovnice. Věnovala se historii a teorii dokumentárního filmu a zároveň publikovala filmové recenze, kritiky a analýzy. Její profesní životopis uvádí DOKweb.
Už v této době se věnovala také odborné publikační činnosti. Je autorkou monografií o několika významných českých filmařích, mezi nimiž byli Drahomíra Vihanová, Václav Hapla, Zdeněk Smetana nebo Jan Špáta.
V roce 1993 přešla do Krátkého filmu Praha. Zde se věnovala dramaturgii a režii dokumentárních filmů. Právě od devadesátých let se začala výrazněji prosazovat také jako autorka vlastních dokumentů. Podle DOKwebu jich od roku 1993 natočila více než osmdesát.
Významnou součástí její práce byla spolupráce s Českou televizí. V roce 2006 se stala vedoucí dramaturgyní skupiny dokumentární tvorby. Později působila také jako kreativní producentka a dramaturgyně. Česká televize ji dodnes uvádí mezi svými režiséry a dramaturgy a eviduje u ní dlouhou řadu dokumentárních projektů.
Jako režisérka se věnovala především historickým a společenským tématům a portrétům významných osobností. Natočila například dokument Liberecká svědectví – jiné osudy, který se zabýval událostmi srpna 1968 v Liberci. V cyklu GEN vytvořila například portrét mecenášky Medy Mládkové. Česká televize její práci v tomto cyklu dodnes eviduje.
Výraznou kapitolu její tvorby představovala také spolupráce s Janem Burianem. Od roku 1995 režírovala jeho pořad Posezení s Janem Burianem. Podle profesního profilu DOKwebu vzniklo pod jejím vedením více než sto dílů. Burian se po její smrti ohlédl za jejich dlouholetou spoluprací a připomněl, že společně vytvořili více než stovku pořadů.
Hádková se podílela také na dokumentárních cyklech Dokumentární film pro pamětníky a Kapitoly z českého animovaného filmu. Zároveň připravovala řadu samostatných dokumentů. Mezi její režijní práce patří například Legenda o Kischovi, za který získala Trilobita Beroun. Filmový přehled uvádí, že cenu dostala za původní zpracování osobnosti a díla Egona Ervína Kische.
Její význam pro český dokument ale nebyl založen pouze na filmech, které sama natočila. Jako dramaturgyně se podílela na řadě významných projektů jiných režisérů. Filmový přehled ji uvádí například u dokumentů Gottland, Století Miroslava Zikmunda, Pavel Wonka se zavazuje, Bratříček Karel, Evangelium podle Brabence, Archa světel a stínů, Svědkové Putinovi nebo Rekonstrukce okupace.
Právě dramaturgická práce byla možná nejméně nápadnou, ale mimořádně důležitou částí její kariéry. Pomáhala totiž rozhodovat, jaká témata se dostanou na obrazovku, jakým způsobem budou zpracována a jak budou dokumentární projekty vystavěny.
Hádková se věnovala také pedagogice. Od poloviny osmdesátých let do roku 2002 vedla externě seminář dokumentu na pražské FAMU. Později učila na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Česká televize ji v roce 2009 představila v pořadu Zoom právě jako dokumentaristku, dramaturgyni a pedagožku dokumentární režie.
Její profesní život se postupně propojil také s rodinou. Jana Hádková byla matkou herců Matěje a Kryštofa Hádkových a lékaře Ondřeje Hádka. Právě její synové se později stali známými osobnostmi českého filmu a televize.
V posledních letech zůstávala spojená především s dokumentární tvorbou a Českou televizí. Její produkční skupina se podílela například na dokumentech Ústečák, Mág světla a barev Jaromír Šofr nebo Děti bouře. Filmový přehled zároveň eviduje její dramaturgickou práci na řadě dokumentů až do roku 2021.
Jana Hádková zemřela v srpnu 2026 ve věku 74 let. O jejím úmrtí informoval režisér Bedřich Ludvík, její dlouholetý kolega a přítel, který zprávu zveřejnil na Facebooku. Informaci následně potvrdila česká média, například CNN Prima NEWS.
Na Janu Hádkovou po její smrti vzpomínali lidé z českého filmového prostředí. Echo24 ji označilo za výraznou osobnost českého dokumentu a připomnělo její dlouholetou práci pro Českou televizi.
Jana Hádková po sobě zanechala mnohem víc než vlastní filmografii. Byla režisérkou, dramaturgyní, producentkou, filmovou historičkou, publicistkou i pedagožkou. Její jméno se objevuje u desítek dokumentů a televizních projektů a její práce ovlivnila také filmaře, kterým pomáhala jejich vlastní dokumenty připravovat.