Elena Gorolová se narodila 2. ledna 1969 v Ostravě. Po vyučení obráběčkou kovů nastoupila do Vítkovických železáren. Její život se zásadně změnil v roce 1990, kdy jí lékaři při porodu druhého syna provedli sterilizaci, aniž by jí předem srozumitelně vysvětlili její důsledky a získali její informovaný souhlas. Bylo jí pouhých 21 let. Dlouhá léta se s touto zkušeností vyrovnávala, než zjistila, že podobný osud postihl také řadu dalších žen, převážně romského původu.
Právě tehdy se zrodilo její poslání. Gorolová se rozhodla, že o tom, co se jí stalo, nebude mlčet. V roce 2006 začala spolupracovat s ostravskou neziskovou organizací Vzájemné soužití, která pomáhá lidem ohroženým sociálním vyloučením. Stala se mluvčí žen nedobrovolně sterilizovaných a začala jejich příběhy přinášet do médií, na jednání s politiky i na mezinárodní konference.
Její práce nebyla jednoduchá. Ženy musely opakovaně vyprávět o bolestných zkušenostech, čelily zpochybňování a někdy i otevřenému nepřátelství. Gorolová přesto pokračovala. Vystoupila také před představiteli Organizace spojených národů v New Yorku, kde upozorňovala na porušování práv romských žen v českém zdravotnictví.
Významným výsledkem dlouholetého úsilí byla omluva české vlády z roku 2009 za nedobrovolné sterilizace. Dalším krokem se stal zákon o odškodnění, který Parlament schválil v roce 2021. Ženy, jimž byla sterilizace provedena v rozporu s tehdejšími předpisy, mohly za stanovených podmínek žádat o jednorázovou náhradu 300 tisíc korun. Gorolová však upozorňovala, že proces je složitý a na odškodnění nedosáhnou všechny poškozené.
Její příběh zaznamenal také projekt Paměť národa. V roce 2018 ji britská BBC zařadila mezi sto nejvlivnějších žen světa. V dubnu 2025 obdržela Cenu Františka Kriegla, kterou uděluje Nadace Charty 77 za občanskou statečnost. Deník N při této příležitosti připomněl, že její úsilí pomohlo stovkám žen domoci se odškodnění.
Dne 28. října 2026 se Elena Gorolová dočkala dalšího významného uznání – obdržela z rukou prezidenta Petra Pavla Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Toto státní vyznamenání oceňuje mimořádné zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv. Její příběh připomíná, že i člověk bez politické funkce může dlouhodobou vytrvalostí přispět ke změně zákonů a přístupu celé společnosti.