Jaroslav Hašek, český spisovatel, publicista a novinář, autor světoznámého románu „Osudy dobrého vojáka Švejka“, přichází na svět 30. dubna roku 1883 v Praze jako syn středoškolského suplenta (pozdějšího bankovního úředníka).
V mládí Hašek studuje gymnázium, pro účast na politické demonstraci je ale vyloučen, poté se nějaký čas učí drogistou a nakonec vystuduje na Českoslovanské obchodní akademii v Praze.
Po absolvování akademie Jaroslav Hašek nastupuje na místo bankovního úředníka, ale brzy se jej vzdává – láká ho nevázaný, bohémský život, jemuž je zcela oddává (jako tulák mimo jiné pěšky projde Slovensko, Halič a Uhry). V době před první světovou válkou se Jaroslav Hašek pohybuje v prostředí pražských kabaretů a hospod, v roce 1907 je krátce vězněn za anarchistickou činnost.
V roce 1908 Jaroslav Hašek rediguje časopis „Ženský obzor“, v roce 1910 „Svět zvířat“ a v roce 1911 pak přispívá do „Českého slova“.
V roce 1911 Jaroslav Hašek zakládá politickou stranu – Stranu mírného pokroku v mezích zákona – jde o jednu z mnoha jeho mystifikací, strana je parodií, karikaturou volebních poměrů tehdejší doby.
V této době se Jaroslav Hašek též stává spoluautorem mnoha kabaretních vystoupení (spolupracuje s F. Langerem, E. A. Longenem, E. E. Kischem), v mnohých z nich pak sám i účinkuje.
Po vypuknutí první světové války odchází Jaroslav Hašek s 91. plukem rakouské armády na haličskou frontu, kde se v září téhož roku nechává ruskou stranou zajmout – o rok později pak Jaroslav Hašek vstupuje do ruských československých legií (píše do legionářského časopisu „Čechoslovák“ v Kyjevě).
Brzy ale pro neshody legie opouští a vstupuje do Rudé armády ( působí mimo jiné jako ředitel armádní tiskárny v Ufě či jako náčelník armádního oddělení pro práci s cizinci) a v březnu roku 1918 i do bolševické strany. Po skončení první světové války se Hašek účastní bojů proti bělogvardějcům a je rudoarmějským politickým komisařem v Simbirsku.
Do Čech se Jaroslav Hašek vrací v roce 1920 – po svém návratu pak působí v kabaretu Červená sedma a vrací se ke svému předválečnému bohémskému způsobu života.
Jako literát začíná Jaroslav Hašek drobnými povídkami, črtami a humoreskami, otiskovanými nejprve časopisecky, později pak i v knižní podobě – v roce 1912 vychází soubor „Trampoty pana Tenkráta“, poté následuje „Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova“ (1913) a „Můj obchod se psy a jiné humoresky“ (1915).
Charakteristickým rysem povídek těchto souborů je Haškova negace mravních i literárních konvencí a vzpoura proti policejnímu a byrokratickému režimu.
Po první světové válce pak vycházejí Haškovy povídkové soubory „Dva tucty povídek“(1920), „Tři muži se žralokem a jiné poučné historky“ (1921), „Pepíček Nový a jiné povídky“ (1921) a „Mírová konference a jiné humoresky“ (1922).
Nejslavnějším a nejznámějším Haškovým dílem je ale román „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ (4. svazky, 1921-23). Poprvé se postava Josefa Švejka, kterou snad netřeba nijak blíže představovat, objevuje již v roce 1912, kdy vychází Haškova novela zesměšňující rakouský militarismus „Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky“.
Podruhé se pak Josef Švejk objevuje v době Haškova působení v legiích, kdy vzniká „Dobrý voják Švejk v zajetí“ (1917).
Světovou slávu si ale získává až třetí „švejkovská“ kniha, a to již zmíněné „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“, které začíná Jaroslav Hašek psát v roce 1921 v Lipnici u Světlé nad Sázavou. Kniha ale bohužel není dokončena, v roce 1923 Jaroslav Hašek uprostřed práce na Švejkovi umírá.
K Haškovu literárnímu odkazu patří neodmyslitelně též jeho kabaretní scény a hry, vydané v souboru „Větrný mlynář a jeho dcera“, vrcholným dílem Haškovy parodicko-mystifikační tvorby jsou pak jeho „Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona“ (1962).
Jaroslav Hašek umírá, uprostřed práce na svém nejslavnějším románu, 3. ledna roku 1923 v Lipnici.