Jan Milíč z Kroměříže, český náboženský myslitel a jeden z významných představitelů předhusitské (viz Jan Hus) reformace, přichází na svět někdy po roce 1320 v moravských Tečovicích v prosté rodině.
Vzdělání Milíč z Kroměříže získává patrně na olomoucké katedrální škole, poté působí jako kanovník kroměřížské kapituly, od roku 1358 pak jako kanovník pražský.
Ve stejném roce (1358) přichází Jan Milíč z Kroměříže ke dvoru Karla IV. Lucemburského (viz Karel IV. Lucemburský) , kde působí v jeho královské kanceláři. V letech 1360-62 pak Milíč Karla IV. doprovází na jeho cestách po říši jako jeho podkancléř.
Na počátku šedesátých let 14. století se Jan Milíč z Kroměříže všech svých církevních hodností a úřadů při pražském katedrálním chrámu pod vlivem kázání pražského německého kazatele Konráda Waldhausera (viz Konrád Waldhauser) vzdává a začíná působit jako lidový kazatel – nejprve odchází na krátký čas do Horšovského Týna, po návratu do Prahy pak káže (česky) nejprve u sv. Mikuláše {viz sv. Mikuláš} na Malé straně, později pak u sv. Jiljí na Starém městě pražském, po smrti Konráda Waldhausera v roce 1369 káže pak Jan Milíč z Kroměříže i v Týnském chrámu.
Jako kazatel je Jan Milíč z Kroměříže proslulý – jeho kázání jsou mezi lidem velice oblíbená, Milíč musí kázat až pětkrát za den, aby byli uspokojeni všichni jeho posluchači: ve svých kázáních Jan Milíč z Kroměříže volá po vnitřní obnově církve, útočí na církevní hodnostáře i církevní řády a je přitom přesvědčen, že příchod antikrista je nevyhnutelný (v roce 1366 dokonce za antikrista označí samotného Karla IV., za což je pak krátce vězněn).
V roce 1367 odjíždí Jan Milíč z Kroměříže do Říma, v samotnému papežskému stolci, aby obhájil své učení – v Římě je ale Milíč obviněn ze šíření bludů a uvězněn, ve vězení pak sepíše latinsky psané knihy „Libellus de Antichristo“ (Knížka o Antikristu, 1367) a „Sermo de die novissimo“ (Řeč o posledním dni, 1367).
V roce 1368, po svém propuštění, se Jan Milíč z Kroměříže vrací do Prahy, kde pak pokračuje v kazatelské činnosti – mezi jeho horlivými posluchači nechybí mimo jiné Matěj z Janova (viz Matěj z Janova) či Tomáš Štítný (viz Tomáš Štítný ze Štítného) ze Štítného, jejichž další duchovní směřování je setkáním s Milíčem významně ovlivněno. Ve stejném roce (1368) Jan Milíč z Kroměříže píše i „List proti papeži Urbanu V.“, v němž upozorňuje na úpadek církve a vyzývá papeže ke svolání obecného koncilu k její nápravě.
V roce 1372 Jan Milíč z Kroměříže zakládá v Praze Jeruzalém, útulek pro kající se nevěstky.
V roce 1373 je Jan Milíč z Kroměříže opět obviněn (pražskými žebravými řády) z kacířství – aby se obhájil, odjíždí v roce 1374 k papeži do francouzského Avignonu, kde ale ještě před vynesením rozsudku nad svojí osobou 29. června téhož roku umírá.