Benedikt (česky „požehnaný“) přichází na svět r. 480 v Norcii u Spoleta v italském kraji Umbria. Nábožnému otci Euprobovi se tehdy narodí dvojčata, spolu s Benediktem i pozdější světice Scholastika. Matka po porodu umírá.
Ve čtrnácti letech je Benedikt poslán na studia do Říma, kde poznává křesťany a po nějaký čas i život poustevníků v Sabinských horách. Mnišské roucho obléká v poustevně u Subiaca (východně od Říma) a poté žije v jeskyni pod horou Monte Calvo. O jeho existenci ví v té době pouze mnich Roman.
Po třech letech přísné askeze je Benedikt pozván do Vicovara u Tivoli, aby se stal opatem tamějšího kláštera. Po příchodu do Vicovara zavede Benedikt tak přísný řád, že ho mniši odmítají a nakonec se roku 510 rozhodnou ho otrávit jedem. Otec Benedikt je ale jakoby zázrakem zachráněn – nad otráveným vínem se požehnal a skleněná číše se rozbila…
Poté se Benedikt raději vrací do Subiaca, kde kolem sebe vytváří vlastní řeholní družinu. Mnoho lidí za ním přichází, aby vychovával jejich děti – pro mladé tedy Benedikt zakládá v okolí Subiaca dvanáct nových klášterů (jeden dodnes nese jeho jméno). Podle počtu apoštolů žije v každém klášteře vždy dvanáct mnichů, kteří se řídí a žijí podle řeholního řádu, který vypracoval Benedikt.
Po dvou letech pak Benedikt zřizuje s několika druhy ve zříceninách římské ho města Cassino velmi přísnou řeholní družinu, která se po čase stěhuje na nedalekou horu Monte Cassino. Tu jim věnuje její dosavadní majitel, římský boháč Terculius, otec sv. Placida.
Benedikt, Placidus a další druhové pak roku 529 zahajují výstavbu mohutného kláštera. Stavba je hotova již roku 532 a v roce 536 se klášter stává útočištěm mnichů a okolnímu lidu v dobách války…
V té době totiž ostrogótský král Totila zahajuje tažení proti Římu. Roku 542 navštěvuje Benedikta na Monte Cassinu a slibuje mu, že nebude krutý k prostému lidu a ke kněžím. Jako stoupenec ariánů je hluboce dojat ze setkání se zakladatelem benediktinské řehole. Benedikt mu předpovídá jeho budoucí osud – roku 546 dobude Řím, roku 549 pak Sicílii a v roce 552 bude poražen od byzantského vojevůdce Narsese a zemře.
Roku 543 umírá sv. Scholastika, Benediktova sestra, a Benedikt s jistotou předpovídá, že i jeho dny jsou sečteny. šest dní před smrtí si nechává otevřít připravený hrob vedle své sestry a 21. března roku 543 v 9 hodin ráno umírá… Jeho ostatky se nacházejí pod hlavním oltářem v kostele sv. Jana Křtitele na Monte Cassinu.
Malá poznámka – z řádu benediktinů vzešlo do osmnáctého století 42 papežů, 200 kardinálů, téměř 6000 arcibiskupů a biskupů, tisíce světců, učenců, spisovatelů a jiných umělců…
V Čechách je založen první benediktinský klášter v roce 993 svatým Vojtěchem (sám je benediktin) a knížetem Boleslavem II. (viz Boleslav II. Pobožný) v Praze na Břevnově. Benediktini jsou v něm dodnes.
V českém kalendáři je sv. Benedikt připomenut 11. července.