Chci umění, ne propagandu. Těmito slovy prý Adolf Hitler přesvědčil nadanou režisérku a neúnavnou propagátorku novátorských filmových technik, aby dokumentovala vzestup nacistické moci v Německu. Během pouhých několika let pak vzniklo několik dokumentárních snímků, které až do konce života přinášely označení Hitlerova dvorní filmařka. Leni Riefenstahlová. Zemřela ve věku úctyhodných 101 let před deseti lety – 8. září 2003.
Chtěla být tanečnicí…
Narodila se 22. srpna roku 1902, i když později, jako sedmdesátiletá, začala jako rok narození uvádět 1922 – důvodem byla snaha (úspěšná) o složení potápěčských zkoušek, k nimž se přihlásila jako Helen Jacobová. Ale zpět do dětství. Malá Leni chtěla být tanečnicí, ale rodiče tanci nepřáli. Nechtěli ani slyšet o tom, že by se jejich dcera jednou živila povoláním, které bortí páteře a dělá z mladých dívek postupně mrzáky.
Tančila tajně, od svých šestnácti. Tak, aby hlavně otec nevěděl. Nakonec si prosadila svou, ale její taneční kariéra netrvala dlouho – když si na tanečním vystoupení v Praze v roce 1925 poranila nohu, byl konec.
Nejdříve herečka, pak režisérka
Arnold Fanck. Zlomovým okamžikem života Leni Riefenstahlové byl setkání právě s tímto mužem, legendou německé filmové avantgardy. Když viděla jeho dokument Hora osudu, bylo rozhodnuto – chci hrát v jeho filmech! V roce 1926 pak měl premiéru snímek Svatá hora, kde si skutečně zahrála.
Ve stejné době už ale Leni Riefenstahlová stála mnohem častěji za kamerou než-li před ní a po pěti krátkometrážních dokumentech pak přišel první „velký film“ – Modré světlo (1932). Úspěch byl fenomenální, v Německu i za jeho hranicemi jej diváci i kritika přijímali s nadšením, na filmovém festivalu v Benátkách získal stříbrnou medaili.
Osudové setkání s führerem znamenalo doživotní cejch
Začátek filmové kariéry Leni Riefenstahlové se kryje s nástupem Adolfa Hitlera k moci. Bylo jen otázkou času, kdy se jejich cesty zkříží. Stalo se tak v roce 1933, když už o rok dříve Leni Riefenstahlová vyslovila v osobním dopise přání se s Hitlerem setkat. Během setkání, kterého se účastnil kromě Hitlera ještě ministr propagandy Goebbels, požádal Hitler režisérku, aby dokumentovala sjezdy NSDAP. Odmítla a přesvědčilo ji až tvrzení, že nový režim nechce propagandu, ale umělecké dílo.
V srpnu 1933 Leni Riefenstahlová začala natáčet první díl tzv. norimberské trilogie, nazvaný Vítězství víry. O rok později vznikl Triumf vůle – dokonalá oslava Adolfa Hitlera získala ocenění za nejlepší zahraniční dokument v Benátkách a zlatou medaili na světové výstavě v Paříži v roce 1937. Poslední část trilogie Den svobody, naše armáda, natočila Leni Riefenstahlová v roce 1935.
Olympia
Berlínská olympiáda 1936 je jednou z událostí, kdy olympijské hnutí, vyznávající vznešené ideály, selhalo. Svátek sportu a míru byl zcela bezostyšně zneužit k nacistické propagandě, hlásající rasovou nesnášenlivost, sport byl až na druhém místě. Za dokumentaristku dění si Mezinárodní olympijský výbor vybral Leni Riefenstahlovou.
Ta využila na svoji dobu naprosto novátorských filmařských postupů – sportovcům připevnila na tělo při trénincích kamery, poprvé využila podvodní kameru pro natáčení skoků do vody, na stadionu nechala vykopat šachty, z nichž natáčela atlety při soutěžích z podhledu.
Rozpočet měla Leni Riefenstahlová neomezený, veškeré náklady hradilo Goebbelsovo ministerstvo. Práce na snímku trvaly 18 měsíce, během kterých bylo sestříháno na 400 tisíc metrů filmu. V roce 1956 byla Olympia zařazena mezi 10 nejlepších filmů světa.
Podpora nacismu? Mladická nerozvážnost…
Olympia byla Riefenstahlové labutí písní, po roce 1938 už nenatočila do konce války žádný film. Po válce byla Leni Riefenstahlová zatčena, po denacifikaci pak žila nějaký čas v Kitzbühelu, v šedesátých letech pak odjela do Afriky, kde se věnovala umělecké fotografii, v sedmém desetiletí 20. století začala točit úspěšné podmořské dokumenty.
K aktivní podpoře Adolfa Hitlera a nacistické ideologie se nikdy nepřiznala, až do konce života, jenž přišel 8. září roku 2003, kdy Leni Riefenstahlová zemřela ve spánku ve svém domě ve věku 101 let, tvrdila, že za vším stála mladická nerozvážnost a touha točit. Lhostejno pro koho…