Albert Camus, významný francouzský spisovatel (laureát Nobelovy ceny za literaturu v roce 1957), dramatik, publicista a filozof (názorově úzce spjatý s existencialismem), přichází na svět 7. listopadu roku 1913 ve francouzském Alžírsku, v Mondovi, jako syn zemědělského dělníka a služky španělského původu.
V Alžírsku Camus stráví celé své dětství (v bojích první světové války mu v roce 1914 ve Francii, v bitvě na Marně, zemře otec) a mládí, po studiích na lyceu pak v roce 1936 úspěšně zakončuje i studia filozofie na alžírské univerzitě.
V této době se Albert Camus začíná věnovat divadlu a žurnalistice – v Alžíru vede ochotnická divadla Theatre du Travail a Theatre de l’Equipe, jako žurnalista působí v denících Alger républicain (od roku 1938) a později v Soir Républicain.
Do stejného období je pak datováno i Camusovo krátkodobé členství v komunistické straně.
Na počátku druhé světové války, v roce 1940, je Albert Camus z Alžíru vyhoštěn a přichází do Paříže, kde v letech 1940-42 publikuje v deníku Paris Soir a kde se od roku 1943 podílí na vydávání ilegálního deníku Combat, jehož šéfredaktorem je pak v letech 1944-47. Za války působí Camus též jako jazykový lektor pro nakladatelství Gallimard (od roku 1943).
Po druhé světové válce se pak Camus téměř výhradně věnuje literatuře.
Jako spisovatel Camus debutuje románem „Cizinec“ (L´Etranger, 1942) , jehož titulní hrdina, úředník Mersault, náhodný vrah, je odsouzen ne za svůj čin, nýbrž za to, že neuznává společností dané lidské hodnoty. Tento existencialismem ovlivněný, absurdní román je často interpretován jako pokus překonat absurditu lidského bytí lhostejností.
Ve stejném roce (1942) vychází Camusův esej „Mýtus o Sisyfovi“ (Le Mythe de Sisyphe), v němž Camus na příkladu antického hrdiny Sysifa ukazuje absurdnost lidského údělu, který lze (snad) překonat neustálým bojem za vlastní sebepotvrzení.
V roce 1947 vychází Camusův román „Mor“ (La Peste), jeden z vrcholů Camusovy prozaické tvorby.
V roce 1951 Camus vydává filosoficko-historický esej „Člověk revoltující“ (L‘ Homme révolté) – zde Camus analyzuje různé formy vzpoury jedince proti světu; touto esejí se pak Camus myšlenkově i lidsky rozchází s J.- P. Sartrem (se kterým se sbližuje těsně po druhé světové válce) a jeho existencialistickým hnutím.
V roce 1956 vychází „Pád“ (La Chute), o rok později pak „Exil a království“ (L’Exil et le royaume), soubor šesti filosoficky laděných Camusových povídek.
Zamýšlený román „První člověk“ (Le Premier homme) zůstane pak již nedopsán.
Ve čtyřicátých letech 20. století patří Camus též k předním francouzským dramatikům – jeho nejuznávanějším dramatem je „Caligula“ (1944), dílo obdobně laděné jako literární „Cizinec“. Dalším známým Camusovým dramatem je drama „Nedorozumění“ (Le Maletandu) 1944.
Pořiďte knihy Alberta Camuse za výhodnou cenu:
V roce 1957 se Camus stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
4. ledna roku 1960 pak Albert Camus, trpící dlouholetými zdravotními potížemi (tuberkulózou), při autohavárii ve Villeblevin umírá.