Alois Rašín, český ekonom a politik, jeden z významných představitelů československé první republiky, přichází na svět 18. října roku 1867 v Nechanicích na Královéhradecku jako deváté dítě v rodině pekaře.
V mládí Rašín studuje na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové, maturuje v roce 1886 – po maturitě začíná studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, odkud pak ze zdravotních důvodů přechází na fakultu právnickou.
Na počátku devadesátých let 19. století se Rašín aktivně zapojuje do hnutí radikální studentské mládeže, stává se jedním z vůdců tzv. Omladiny – v procesu, který je pak s Omladinou veden, je Rašín 14. února roku 1894 odsouzen na dva roky vězení.
V listopadu roku 1895 je Alois Rašín amnestován a propuštěn, je mu vrácen i titul doktora práv.
Po svém propuštění se Rašín vrací do aktivního politického života – spolupodílí se na založení státoprávně radikální strany a zasluhuje se o přeměnu Radikálních listů v deník.
V roce 1901 se Rašín, po neúspěchu ve volbách do vídeňského parlamentu, se státoprávně radikální stranou rozchází a na čas se vzdává politické činnosti – v dalších letech se věnuje soukromé advokátní praxi, pracije mimo jiné jako právní zástupce Živnobanky.
Do politiky se Alois Rašín vrací až v roce 1907, kdy se spojuje s K. Kramářem (viz Kramář, Karel) a kdy se podílí na reorganizaci Národní strany svobodomyslné (mladočeské), jejímž se stává místopředsedou.
V roce 1911 se za tuto stranu stává Rašín poslancem vídeňského parlamentu – jako politik se Rašín věnuje především otázkám ekonomickým, společně s dr. J. Preissem řídí národohospodářskou rubriku Národních listů a je spoluautorem hospodářského programu mladočeské strany.
V době první světové války se Rašín zapojuje do ilegální protirakouské činnosti, podílí se na založení odbojové organizace Maffie.
V červenci roku 1915 je Alois Rašín (stejně jako Kramář a mnozí ostatní) zatčen a v červnu roku 1916 odsouzen za svoji protirakouskou činnost k trestu smrti.
Po nástupu Karla I. Habsburského, poslední rakousko-uherského císaře, na trůn je trest smrti Rašínovi a ostatním odsouzeným změněn na trest deseti let těžkého žaláře – nakonec, v rámci snah rakouské vlády o dorozumění s opozičními silami v habsburské monarchii, je v roce 1917 rozsudek zrušen a Rašín (i další odsouzení) jsou amnestováni.
Rašín se po svém propuštění vrací okamžitě k politické práci – podílí se na sjednocení českých buržoazních stran v českou státoprávní demokracii (1918), jejímž je pak čelným představitelem.
Rašín se stává i členem předsednictva Národního výboru – 28. října roku 1918 je pak jako jeho úřadující předseda hlavním organizátorem vyhlášení nezávislosti samostatného československého státu.
Po roce 1918 působí Alois Rašín v československém parlamentu za Československou národní demokracii a v letech 1918-19 a 1922-23 jako ministr financí československé vlády.
V době svého prvního působení ve funkci československého ministra financí Rašín velice výrazně napomáhá stabilizaci československé ekonomiky – v době od 26. února do 9. března nechává uzavřít československé hranice, následuje okolkování veškerého oběživa a uzavření jeho části jako nucené státní půjčky.
Po osamostatnění české koruny pak Rašín zahajuje politiku deflace – ta pak vede k postupnému zpevňování koruny, která zanedlouho patří k nejsilnějším a nejstabilnějším měnám na evropském trhu. Je ale třeba zároveň připomenout, že Rašín patří k těm politikům, kteří zájmy státu staví nad sociální a společenské problémy – Rašínovy ekonomické koncepce jsou prosazovány na úkor těch sociálně nejslabších a nejchudších vrstev (vyjde z nich i jeho vrah), Rašín se pro většinu tehdejší chudiny stává pomalu, ale jistě, symbolem vykořisťování a útlaku.
V letech 1920-1921 zaujímá Rašínovo ministerské místo dr. K. Engliš.
Po svém návratu do křesla ministra financí československé vlády v roce 1922 již Rašín nemá takovou podporu pro své pojetí ekonomického rozvoje Československa jako dříve – jeho obliba klesá a Alois Rašín se stává terčem stále silnější kritiky všech vrstev společnosti, kromě těch nejpravicovějších kruhů.
5. ledna roku 1923 se Alois Rašín stává obětí atentátu – když vychází ze svého bytu v pražské Žitné ulici, vystřelí na něj z revolveru anarchista Josef Šoupal (1903-1959). Rašínův stav je beznadějný, přesto ale ministr financí vzdoruje svým zraněním až do 18. února roku 1923, kdy umírá.