Andrej Andrejevič Vlasov, sovětský generál, který po svém zajetí za druhé světové války organizuje v Německu mezi ruskými zajatci vojenské jednotky, namířené proti Stalinově (viz Stalin, Josif Vissarionovič) moci v Sovětském svazu, a který se výrazní zaslouží o porážku nacistických jednotek v Praze za květnového povstání v roce 1945, přichází na svět 1. září roku 1900 v ruském Lomakinu v rolnické rodině.
Vzdělání získává Vlasov nejprve v kněžském semináři v Nižném Novgorodě, po bolševickém převratu v roce 1917 nicméně seminář opouští a zapisuje se ke studiu na Vysoké škole zemědělské.
Nastoupit studia ale Andrej Vlasov již nestihne – v roce 1919 je povolán do armády (do bolševické Rudé armády), v jejích řadách se pak účastní na bolševické straně občanské války v Rusku.
Po skončení občanské války A. A. Vlasov v Rudé armádě zůstává – ve dvacátých a třicátých letech pak Vlasov působí v mnoha štábních funkcích, působí i jako učitel v důstojnické škole apod., Stalinovy čistky v důstojnickém sboru Rudé armády během tzv. moskevských procesů v letech 1937-38 Vlasov přežije bez úhony.
Těsně před vypuknutím druhé světové války Andrej Andrejevič Vlasov působí jako vojenský poradce vůdce čínského Kuomintangu Čankajška (bojujícího proti japonské agresi v Mandžusku), po napadení Polska hitlerovským Německem se pak Vlasov vrací zpět do Sovětského svazu, do vysokých armádních postů.
V roce 1940 je Andrej Andrejevič Vlasov povýšen na generálmajora.
Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v roce 1941 bojuje Vlasov na Ukrajině, po neúspěšné obraně Kyjeva je mu pak Stalinem umožněn ústup, po kterém je jmenován velitelem 2. úderné armády, v jejímž čele pak úspěšně bojuje pod Moskvou.
V roce 1942 (v červenci) je Vlasov u Volchova německými jednotkami zatčen, poté mezi ruskými zajatci v Německu buduje vojenské oddíly, jejichž cílem je boj proti Stalinovi – v roce 1944 pak A. A. Vlasov zakládá v Německu tzv. Výbor pro osvobození národů Ruska, ve stejném roce je mu umožněno vybudovat dvě divize o síle 50 tisíc mužů – Vlasovovi jednotky nesou název Ruská osvobozenecká armáda (ROA) a jejich úloha je spíše než vojenská propagandistická – Hitler (viz Hitler, Adolf) používá Vlasova a jeho armádu jako propagandistický nástroj namířený vůči Stalinově komunistické diktatuře.
V roce 1945, před koncem druhé světové války, bojuje jedna z divizí generála Vlasova na východní frontě, když se snaží zastavit postup Rudé armády u Frankfurtu nad Mohanem, druhá Vlasovova divize, pod vedením generála Buňačenka, se pak zapojuje do bojů v Praze a okolí během pražského květnového povstání v roce 1945 – vlasovci bojují na české straně (podaří se jim odrazit útok jednotek SS), nicméně poté, co je jejich pomoc českou stranou odmítnuta, Prahu 7. května opouštějí a míří na západ, do amerického zajetí, kam ale vlasovcům není umožněno vstoupit a jsou tak ponecháni napospas postupujícím sovětským jednotkám.
Sám generál Vlasov je zatčen sovětskými jednotkami 12. května roku 1945, po svém zatčení je pak (s dalšími vysokými vojenskými představiteli ROA) převezen do Sovětského svazu, kde je pak v srpnu (nejspíše 2. srpna) roku 1946 za vlastizradu popraven.